Kliknutím zvětšíteTen získal závislost na bakelitovém vozíku z NDR zčásti v genetické výbavě a zbytek je souhra náhod a okolností. „Otec se chtěl zbavit svého trabanta a nabídl mi ho. Řekl jsem si, že druhé auto v rodině nebude na škodu, a protože bydlíme na sídlišti, necháme ho před barákem a budeme s ním popojíždět na nákupy a tak,“ vzpomíná Lešek Richter.
Jen jeho plány se trochu změnily poté, co u trabanta provedl generálku a vyčančal si ho. Také proto pak zrenovovaný trabant v garáži zůstal.
„To nemůžete nechat na parkovišti. Kdyby na to jen lidi koukali, ale oni osahávají zrcátka, lámou znak na kapotě a výjimkou není ani poškrábaný lak. Stačí mi, když přijedeme na nějakou akci, kam nás pozvou. Nerad to auto pouštím z očí,“ říká trabantista.
Jako velký fanoušek třineckého hokeje si své auto nazdobil do barev třineckého klubu a dělá mu tak reklamu.
„Ne, klub mi za reklamu neplatí,“ směje se Lešek Richter. „U Werk Arény ale díky vstřícnosti vedení klubu mohu parkovat na VIP parkovišti,“ dodává.
Trabant i za 100 tisíc
Výroba trabantů v německém městě Zwikau skončila před sedmadvaceti lety a dnes je toto auto regulérní veterán. Pokud byste si ho chtěli pořídit, vůz ve slušném stavu přijde na víc než sto tisíc korun. Máte zájem?
„Pokud dnes chcete trabanta, v zásadě se dá pořídit třemi způsoby. Buď pojízdný a v dobrém stavu, anebo naopak nepojízdný na inzerát či po známosti. Tedy někdo vám jej nabídne, protože ví, že jste trabantista. On se z nějakého důvodu zbaví auta, vám udělá radost a ještě ví, že se o ně dobře postaráte,“ říká šéf Veterán Trabant clubu.
Pokud máte vážný zájem, za necelých 20 tisíc může být takové auto vaše. Po generálce a nalakování můžete za takové auto dostat i pětinásobek.
„Za to auto s logem třineckých Ocelářů, které je z roku 1972, mi nabízeli 120 tisíc. Ale vidíte, stále ho mám. Taková auta se neprodávají. A kdyby mi nabídli nějakou astronomickou částku? Nevím, jestli bych prodal. Nechce se mi znovu renovovat další auto,“ říká vášnivý trabantista, který má následovníka ve svém synovi Petrovi. Ten jezdí v trabantu z roku 1965.
Trojici pak doplňuje Petrův spolužák David Schebesta, vlastníci modrý stroj z roku 1979.
„Jak jsem se stal trabantistou? Jednou, mě Richtrovci vzali na sraz trabantů …a další rok už jsem jel ve svém,“ říká s úsměvem mladý muž.
Právě na srazy veteránů tato trojice těší každý rok nejvíce. Vydávají se po republice anebo do Polska. Letos 23. září ještě vyrazí do Vojkovic, do pivovaru Koníček, kam jsou pozvaní na prohlídku pivovaru.
A závěrem otázka „na tělo“: „Je takové auto „kočkolap“? Šedesátiletý Lešek Richter s úsměvem přitakává. „Rozhodně. Často dámy chtějí svézt. Ode mě už jen svézt,“ směje se.
Také zástupci mladé generace trabantistů se potutelně usmívají. Ale víc neprozradí…
4
Čtenář reportér
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
