„Potřebujeme oblečení jen do roku 1968, později vyrobené už ne.“

Tato věta zazněla v pátek a v sobotu v prostorách zlínského zámku často. Lidé ze Zlína a okolí sem totiž měli možnost přinést oblečení, zachovalé látky či sportovní fotografie k připravovanému filmu režiséra Davida Ondříčka o olympijském sportovci Emilu Zátopkovi, který byl úzce spjat i se Zlínem.

Desítky lidí si tuto příležitost nenechaly ujít. Na stolech se již v pátek odpoledne kupilo oblečení a předměty, které mají připomenout dobu, kdy čeští sportovci dokázali svými výkony pokořit atletický svět.

Lidé přinesli tašky, kufry a batohy plné oblečení, ze kterého dýchala nostalgie starých časů.

VĚCI TŘEBA PO PRABABIČCE

Ukázalo se, že si všichni přinesených věcí váží. V drtivé většině bylo oblečení zachovalé, čisté, nepotrhané. Téměř všichni, kteří se přišli s filmaři podělit o své věci z doby 40. až 60 let, byli rádi, že oblečení po jejich blízkých neskončí někde v kontejnerech. Byli mezi nimi i manželé Irena a Ivan ze Zlína, kteří přinesli i žádané látky z doby slávy Emila Zátopka. 

„Máme je po prababičce, která šila. A protože my je neupotřebíme, byli jsme rádi, že je můžeme přinést,“ svěřila se paní Irena.

„Pracoval jsem u filmu jako střihač, tak vím, jak to chodí,“ usmál se její manžel Ivan.

Filmařům se nejvíce líbil jejich flanel, který jako by odolal všem nástrahám času.

Manželé Irena s Ivanem chtěli, aby látky ještě někdo využil, proto nechali kostýmním pracovníkům ještě další, které se mohou hodit třeba v jiném filmu.

Každý kousek prohlédla Kateřina Štefková, kostýmní výtvarnice filmu Zátopek. Ta spolupracuje s Davidem Ondříčkem již na druhém filmu, tím prvním byl snímek Dukla.

„Kromě oděvů máme zájem o doplňky a látky od 40. až po 60. léta 20. století. Uvítáme i sportovní oděvy, klubové dresy a fotografie ze závodů,“ uvedla již dříve.

Podle ní lidé ne vždy dokázali rozlišit, co ještě patří do šedesátých let a co už se nosilo v letech sedmdesátých.

„Nejvíce jsme vraceli oblečení právě ze sedmdesátých let. Přesto musím říct, že lidé donesli absolutně nepoškozené věci. A to je skvělé. Můžeme je dát hercům, kteří stojí těsně před kamerou, a nezdá se vám, že to je něco, co je tak strašně staré. Prostě to, co nám sem lidé donesli, je neuvěřitelně zachovalé,“ pochválila všechny spokojeně Kateřina Štefková.

Kolik kusů oblečení do filmu Zátopek budou filmaři potřebovat, nedokázala zatím odhadnout.

„Snažím se věci, které považuji za cenné, a ty, které potřebujeme do filmu, vlastně zachránit, aby neskončily v kontejneru. Docela často říkám lidem, že naše výkupní ceny nejsou bůhvíjaké, ale že budou mít radost z toho, že věci budou mít nový život. Velmi o ně stojíme. A většina lidí na to přistoupí. Ty věci jsou často po jejich blízkých a lidé za ně mají radost, že věci budou žít dál,“ komentovala dění kostýmní výtvarnice. Zároveň ocenila, jak se dříve dokázaly ženy elegantně a vkusně oblékat.

„Někdy mě ohromí, jak dříve ženy dbaly o svůj šatník, jak jej měly dokonale barevně sladěný. Jak ke všemu nosily klobouček, jak do každého kostýmku měly sadu halenek dokonale vybraných. Ne že bych tady měla čas o tom přemýšlet, ale někdy mě napadne, že jsme to oblékání jako ženy skutečně vzdaly,“ usmála se Kateřina Štefková nad sadou oblečení, které právě prohlížela.

A co ji jako profesionála ve filmech rozzlobí?

„Doslova mě zvedne ze židle, když ve filmech s dějem ze starší doby vidím povlečení i z dnešního moderního obchodu,“ svěřila se.

Kolik peněz nakonec za výkup oblečení pro film Zátopek Kateřina Štefková a její tým utratili, neprozradili.

„Snažili jsme se s každým dohodnout, každý odešel spokojený,“ uvedla členka týmu Marie Melušová.

S věcmi, které doslova ohromily, přišla paní Majka Zajíčková.

Vše bylo krásně čisté, zachovalé, neponičené.

„Maminka je vyučená pánská krejčová, dnes je jí 92 let a jsou to věci po ní, které by už nenosila,“ prozradila paní Majka. Krásné šaty, kloboučky, deštníky, halenky a další věci, ze kterých ještě dýchala doba jejich slávy, tak putovaly za tvůrci filmu Zátopek.

Paní Majka se dříve živila modelingem, ať už sama jako modelka, tak jako poradkyně, takže k módě má hodně blízko.

„Když jsem se dozvěděla, že půjde o film Zátopek a že filmaři shání dobové oblečení a předměty, neváhala jsem ani vteřinu. Tatínek byl velký sportovec, atlet. Je to pro mne srdcová záležitost. Navíc to pomůže dobré věci a oblečení po rodičích neskončí někde v popelnici,“ vysvětlila důvod, proč měla tak velkou radost, když mohla vše přinést. Podle ní navíc dříve lidé měli jiný vztah k oblečení, než mají dnes.

„Nekupovali jej tak často, proto si ho vážili a opečovávali jej,“ myslí si Majka Zajíčková.