Závěr oslavy svátku „Středu podzimu“ je pro nezasvěceného poněkud neobvyklý. Po tancích, výstavě fotografií, ohňostroji konfet a vyhlášení dětí, které se nejlépe učí, nastává nábor do jazykového kurzu!

Česky i vietnamsky

Ostatně, i konferenciérka v městském kulturním domě hovoří mateřštinou z východoasijské země tak, že školou povinné dlouhovlasé dívky se radši navzájem ujišťují plynulým, spisovným úředním jazykem našeho státu, zda zmiňuje opravdu jejich jména.

Svátek středu podzimu je tradiční svátek původně spojený s oslavou ukončení sklizně. Připadá na 15. den 8. měsíce čínského lunárního kalendáře. V evropském kalendáři se pohybuje mezi počátkem září a počátkem října. Zdroj: wikipedia.org

Nguyen Canh vše sleduje s chotí Martou i dcerami Lili, Teri a Adri. Pod rouškou se docela chápavě usměje: „Generace narozené už tady samozřejmě hovoří česky i vietnamsky. Ale mohou mít určité potíže s vietnamštinou. Třeba v pravopisu i při návštěvě pravlasti.“

Canh (Nguyen je jeho příjmení, mají to naopak) po více než třiceti letech v tuzemsku dobře ví, o čem je řeč. Doslova – je tlumočník z vietnamštiny do češtiny a naopak! Schopný překládat i pro soudy. „Když jsem přijel, nechtěl jsem jít ven a nerozumět lidem…“ uvádí.

Dvojka z češtiny zkazila celý den

Během učení na opraváře zemědělských strojů a poté provozního zámečníka pro něj znamená osvojení jazyka prioritu. „Matematika mohla být a byla horší. Ale dvojka z češtiny zkazila celý den,“ tvrdí.

Připouští, že ne všichni jeho krajané to tak tehdy mají. „A to nás tu bylo dost. Vietnamci se učili na učilištích a studovali na VŠB, dělali hlavně ve Vítkovicích, Nové Huti, Bytostavu,“ líčí šestapadesátiletý muž. Který má v Česku druhou manželku a celkem šest potomků.

„Dříve tady nešlo zůstat jinak, nežli kvůli svatbě a rodině. A stálo to velké peníze, museli jsme se vyplatit. Někdo dál v přepočtu dvacet tisíc korun, jiný šedesát. Já pětačtyřicet,“ popisuje Canh na oslavě, během níž se vzpomíná i sedmdesát let vztahů Česka a Vietnamu.

Záludnosti vietnamštiny

Trung Thu se tento svátek sice píše, nicméně vyslovuje jako „čunk thú“. Člověk taktéž musí mít tolerantního posluchače; podle Canha je záludnost vietnamštiny především ve výslovnosti a rozeznávání znamének. Nabízeným tradičním koláčkům Bánh se tak říká „báň“.

„Jedna z dospělých dcer vystudovala pět jazyků včetně korejštiny i čínštiny. A řekla mi: Tati, promiň, ale vietnamština, ta byla nejtěžší!“ dodává tlumočník. Čechy učící se vietnamsky zná osobně jen dva: Muže, co v exotické zemi určitý čas pracují a mají tamní partnerky.