Kliknutím zvětšíte„Nepovedlo se ho rozluštit ani tajným službám,“ říká k Voynichově (Vojničově) rukopisu profesor Zelinka. Kybernetik, informatik a též vedoucí skupiny NAVY (nekonvenčních algoritmů a výpočtů) na katedře Informatiky z Fakulty elektrotechniky a informatiky VŠB - Technické univerzity Ostrava. Mystickou knihou se zabývá asi od roku 2013.
„O Voynichův rukopis máme profesní zájem, ale věnujeme se mu dobrovolně ve volných chvílích a bez finanční podpory,“ pokračuje s úsměvem Zelinka. S tím, že s originálem tohoto díla ještě nemá čest se setkat (rukopis opatrují na Yale University ve státě Connecticut v USA a hned tak někomu ho nepůjčují). Má k dispozici foto kopii a elektronickou verzi. Velmi dobré reálné kopie rukopisu ostatně vycházejí i na tisíce euro.
Zelinkovi přímo na VŠB-TUO pomáhají studenti Marián a Aneta, k týmu dále patří slavný český záhadolog Arnošt Vašíček a tuzemští i zahraniční vědci včetně indického – pro Ostraváky se zajímavým jménem – Anirban Banik. „Je náš kontakt na živé i zaniklé indické dialekty,“ upřesňuje profesor.
Ostravský přístup k luštění Voynichova rukopisu představuje právě využívání počítačových algoritmů nespadajících do oblasti klasické matematiky. „Určitým způsobem jsme například vizualizovali text a všech více než dvaatřicet tisíc slov projížděli a porovnávali s biblí v různých jazycích,“ upřesňuje Zelnika. Přesvědčený, že něco mají!
Profesor informatiky Ivan Zelinka se analýze Voynichova rukopisu věnuje dobrovolně a bezplatně už léta.
Miliony a miliony výpočtů vykonaných i na superpočítači v kampusu v Ostravě – Porubě naznačují, že tajemná kniha není „fake“. Tedy podvržený padělek. „Fakové texty se nám ukazují jako ploché bez struktury a Voynichův rukopis je v tomto pojetí jeví jako komplexní struktura. Vizualizace textu je navíc hrozně podobná s biblí,“ popisuje Zelinka.
Ten na základě výpočtů věří, že kniha není psána žádnou složitou šifrou, nýbrž přirozeným jazykem. Jenže jakým? „Dá se říci, že teď jdeme po stopě starých dialektů, snažíme se najít podobnost mezi různými abecedami a Voynichem,“ vysvětluje. Poukazuje na to, že v průběhu staletí se grafická podoba písmen docela mění a vyvíjí. Znaky abecedy se tedy mohou do jisté míry podobat s těmi, ze kterých vznikly a to lze měřit, ale i vizualizovat. Ty se pak mohou shlukovat do skupin dle podobnosti atp.
Kromě umělé inteligence či sítí s hlubokým učením (programy, jež se mohou v jistých oblastech blížit výkonu lidskému mozku) hodlá Zelinka zapojit zájemce napříč planetou. A to prostřednictvím takzvaného crowdsourcingu, kdy se spousta dobrovolníků podílí na určitém projektu. Neboli, každý přispívá, čím může, k jeho řešení.
„Nejde o to, co si o Voynichovi kdo myslí, ale to, co v něm fakticky poznává,“ zdůrazňuje profesor z VŠB-TUO. Zmiňuje například botaniky, kteří mohou identifikovat vyobrazené rostliny – jestliže se rukopis stane objektem jejich pozornosti. Připomíná mj. specifické hradby na obrázku v knize, známé prý jen ze severní Itálie, a nyní rozpoznané i na ostrově Rhodos.
Crowdsourcing se rozjede na serveru https://www.zooniverse.org/ (přístup a více informací je na portále projektu http://voynich-crowdsourced.cz). Voynichův rukopis je ilustrovanou středověkou knihou vznikající snad ve 13. století, možná, že i na území Čech. Obsahuje botanickou, astronomickou, biologickou i lékařkou část. Zatím není nikdo, kdo by textu a vyobrazením dokázal porozumět.
Tipy na víkend
12
Kondice
Kafe
Dům a zahrada
iReceptář
Celebrity
TN.cz
