Kliknutím zvětšítePodle Jana Čermáka, který kdysi stavbu této přehrady řídil, měla zabránit ničivým záplavám, ke kterým v tomto povodí došlo v letech 1902 a 1903, ale také vyrábět elektrický proud. O tom, že bude i zdrojem pitné vody pro Ostravu, se rozhodlo až během stavby, tedy v roce 1951.
Doba experimentů
Projekt stavby zahájené po roce 1949 se často měnil. Původně měla být úpravna vody přímo pod hrází přehrady, odkud by voda putovala s pomocí přečerpávacích stanic do Hradce u Opavy a Ostravy-Poruby. Toto řešení bylo zavrženo, protože by bylo nutné vybudovat čerpací stanice.
S politickými změnami té doby se měnily i priority stavby přehrady. Nejprve šlo o ochranu před povodněmi, pak o výrobu elektřiny, nakonec zvítězilo zásobování pitnou vodou.
Napít se z kohoutku
Jaroslav Sklenář z Havířova, někdejší hlavní inženýr projektu, kdysi uvedl: „Když jsem přišel do Ostravy, silně železitá voda se čerpala z podzemních pramenů a upravovala v Nové Vsi. Po zahřátí a použití k praní zůstávaly na prádle červené fleky. Lidé si proto vyráběli primitivní filtry z vaty."
Zrekonstruovaná koruna a oprava návodního líce vodního díla Kružberk, 19. zaří 2017. Foto: Deník/Lukáš Kaboň
Pramenitá voda je kvalitní, mínil Sklenář, ale nikde na světě nejsou tak silné podzemní prameny, aby mohly zásobovat město. Praha si upravuje pitnou vodu mimo jiné také z Želivky, Brno má vodu z nádrže v Březové, ale bere ji také z Kníničské přehrady. Jde o vodu protékající krajem s intenzivní zemědělskou výrobou.
V Ostravě je tomu jinak, všechny tři zdroje pitné vody, tedy z Kružberku, Morávky a Šancí, jsou mezi lesy, kde zemědělci nesmějí používat hnojení, chemické postřiky a podobně. Jaroslav Sklenář k tomu dodal: „V mnoha velkých městech Evropy teče z kohoutků pitná voda, ale k jejímu napití nikdo nenajde odvahu. Ovšem kromě Ostravy."
Voda i elektřina
Stavba Kružberské přehrady a skupinového přivaděče nebyla jednoduchá, chyběli vysokoškolsky vzdělaní odborníci, stavební firmy byly právě znárodněny nebo zrušeny. Ředitelem stavby byl dělnický kádr a vyučený tesař V. Vondráček, nicméně od přírody nadaný manažer, který se dokázal obklopit zdatnými odborníky bez ohledu na to, zda jsou nebo nejsou v KSČ.
Snímek z listopadu 2015. Foto: Deník/Pavel Sonnek
Koncepce stavby byla nakonec upravena tak, že voda byla vedena tlakovou štolou z kružberské nádrže do Podhradí u Vítkova a zčásti využita k provozu vodní elektrárny, zčásti putovala do úpravny vody. Upravená voda pak byla dále vedena tlakovou štolou po levém břehu Moravice a procházela dálkovým přivaděčem z ocelových trub do Krásného Pole.
Tato varianta využívá převýšení a je energeticky úsporná, protože nejsou potřeba přečerpávací stanice. Vedle řady podniků se stavby tlakových štol účastnila také firma Baraba Praha, jejíž pracovníci byli překvapeni, když zjistili, co vlastně v havířském slangu toto slovo na Ostravsku znamená.
Před raziči štol je potřeba smeknout, po válce chyběla mechanizace, ručně byla prováděna i betonáž ostění. Je sice pravda, že první kružberskou vodu dostala Ostrava až v roce 1958, ale přehrada byla dokončena o tři roky dříve. Nová přehrada Slezská Harta způsobila, že voda v kružberské nádrži je nyní ještě čistší.
Jde o skvělé dílo
K tomu jen tolik, že současně s výstavbou kružberského vodovodu se projektovala stavba přívodu pitné vody z nádrže na Morávce v Beskydech. Ta pak byla vedena do úpravny vod ve Vyšních Lhotách a do vodojemů v Bludovicích.
S odstupem času můžeme říct, že navzdory poválečným obtížím, politickým zvratům, nedostatku mechanizace, zásahům stranických orgánů systémem „od mantinelu k mantinelu" a kompetenčním sporům nadřízených organizací bylo vytvořeno skvělé technické dílo, jehož vysokou hodnotu plně oceňujeme až nyní.
10
Čtenář reportér
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
