„Žiju s tou profesí od malého děcka!“ popisuje veterán, jenž letos v lednu slaví čtyřiašedesáté narozeniny. Kromě toho, že kdysi vyrůstal v rodině pracovníka HBZS (který ho za žádnou cenu nechtěl do havírny pustit), záchranáři jsou také tátové kamarádů z radvanických bytovek.

„Po vojně jsem začal fárat na čelby na Dole Jeremenko a pak jako vrtmistr u DPB, kde shodou okolností potřebovali záchranáře. Stal jsem se nejprve dobrovolným a sloužil i na Dole Paskov,“ uvádí Sebera. Ten má za sebou léta práce četaře, velitele oddílu, osádky sanitky důlního výjezdu.

K profesionálům Hlavní báňské záchranné stanice se přidává v roce 1985, kdy také dochází k výbuchu na Dole Doubrava…

HBZS_a dílna dýchací techniky, kde Zdeněk Sebera předvádí „vnitřnosti“ cvičného aparátu a masku.

Tam zůstává sedmnáct z pětadvaceti obětí na „věčné šichtě“ v navždy uzavřené oblasti 37. sloje. Pět let nato Sebera pátrá i po posledním z třiceti mrtvých po katastrofě na Dole 1. máj Barbora.

„To jsem začal vést četu. Vedle postižené chodby se vyrazila nová štreka a my z ní razili prorážky, kudy jsme se dostávali do zdevastované oblasti, abychom našli pohřešovaného zámečníka Pepu,“ popisuje záchranář. Coby velitel se podle svých slov snaží chlapy neuštvat, nedopustit další ohrožení.

Vše o důlním neštěstí z 20. 12. 2018 ve Stonavě

Jindy na šachtě Barbora svého času Sebera též kvůli bezpečnosti zastavuje jedoucí rubání, nedbá na spílání a hlavní inženýr HBZS mu dává za pravdu! „Bezpečnost práce je více, než tuny či metry, a dneska se na ni hledí mnohem důsledněji, než dříve,“ nechává se slyšet báňský záchranář.

S kolegy z radvanické stanice přitom v minulosti nezasahuje jen u neštěstí; v dolech HBZS provádí dříve i asanační práce (budování hrází či pokládání potrubí) a pomáhá v obtížných podmínkách při lezeckých akcích. „Ve vrchních úvratích porubů se někdy kvůli zvýšeným koncentracím oxidu uhelnatého pracuje v dýchacích aparátech,“ vysvětluje.

Takové akce jsou ale už pro Seberu minulostí poslední léta je ve funkci mechanika, a to i pro lezeckou techniku. „Poskytuji chlapům v zásahu něco jako týlové zabezpečení od vybavení dýchacími přístroji až po pitný režim, vypomáhám jim na povrchu,“ uzavírá záchranářský veterán.