Paní Ludmila z Ostravska, jež letos oslaví osmdesát let, bere vše s nadhledem. Žena, pocházející z Valašska, s úsměvem Deníku ukázala historickou pojistku uzavřenou v roce 1961.

„Našla jsem ji náhodou před několika roky při úklidu. Byla nadepsána jako Jednotného pojištění pohřbu žehem. Úplně jsem na ni zapomněla,“ vzpomínala paní Ludmila.

Ve dvaceti

Když pojistku uzavírala, bylo jí necelých dvacet let „Určitě jsem měla jiné zájmy, než se zajímat o pohřeb a řešit jeho způsob. Žila jsem tehdy na Valašsku. Ve vesnici, kde jsem pracovala, působil strašně dotěrný pojišťovací agent. Mě i mé kamarády neustále přesvědčoval, že pohřeb žehem je progresivní způsob pohřbívání, kterému my mladí musíme dát zelenou.

Ilustrační foto.
Ceny pohřbů v Moravskoslezském kraji stoupají. Řešením může být fixace

Několikrát jsme mu důrazně řekli, že nemáme zájem. Jenže on byl opravdu klasický pojišťovák. Jak se říká: vyhodíte ho dveřmi a on se vrátí oknem. Abychom od něj měli klid, tak jsme to nakonec podepsali. Brali jsme to spíše jako recesi,“ dodala paní Ludmila.

Jednalo se o pětiletou pojistku hrazenou ve čtvrtletních splátkách po čtyřiadvaceti korunách. Když uhradila poslední splátku, pojistku odložila mezi dokumenty a zcela na ni zapomněla. Mezitím se vdala a přestěhovala z Valašska do obce nedaleko Ostravy.

Platí

Pojistku náhodou našla před několika roky. Ze zvědavosti ji odnesla na pojišťovnu, aby zjistila, zda vůbec platí. „Když jsem ji ukázala pánovi za přepážkou, jen vytřeštil oči. Na nic si nehrál a přímo mi řekl, že něco takového ještě neviděl.

Reuse centru Ostrava. Podzim 2021.
Reuse centrum v Ostravě, tam, kde zachraňují staré věci a prodávají levně dál

Poté si vzal smlouvu a spojil se s pražskou centrálou. Delší dobu s ní něco konzultoval. Když se vrátil, prohlásil, že pojistka je stále platná. Nebyl si však jistý, na co všechno se v současné době vztahuje. Pak mě poprosil, zda si ji může oskenovat. Uvedl, že sbírá kuriózní pojistky a tahle se určitě dostane na čestné místo,“ řekla Deníku paní Ludmila.

Jak dodala: „Při pohledu na pojistku jsem si najednou vybavila své mládí i vše, co jsme tehdy prováděli. O pojistce i dotěrném pojišťovákovi jsem pak vyprávěla synům, které jsem svým příběhem skvěle pobavila. Škoda jen, že se nedozvím, kolik jim pojišťovna vyplatí,“ uzavřela s úsměvem paní Ludmila.