Poslední obětí měla být jedenadevadesá¬tiletá stařenka pobývající v jednom z ostravských domů s pečovatelskou službou. Zloději využili velmi rozšířenou fintu, kdy se jeden z nich v telefonu představí jako vnuk a požádá o naléhavou půjčku. Tentokrát však měli smůlu. Policisté podvod odhalili…

Ahoj, babi!

Jak uvedl ostravský kriminalista Radim Teichmann, vše začalo ve chvíli, kdy důchodkyni na pevnou linku zavolal neznámý muž. Ve sluchátku se ozvalo: „Ahoj, babi.“ Žena v domnění, že volá její vnuk, se jen zeptala: To jsi ty, Lukášku? Během hovoru údajný příbuzný požádal babičku o sedmdesátiti¬sícovou půjčku. „Tvrdil, že chce rodičům koupit auto,“ řekl Teichmann s tím, že volající ženu poprosil, aby nikomu nic neříkala, mělo jít totiž o překvapení. Podvodník ale netušil, že u důchodkyně byl v té chvíli na návštěvě její syn. Ten se ihned spojil se svým bratrem, a poté i se skutečným vnukem Lukášem. Nikdo o předchozím hovoru nic nevěděl, proto zavolal policii. Když se neznámý muž znovu ozval, dohodli se na podmínkách předání. Vše již ale probíhalo pod kontrolou policie.

Past

Dotyčný pak zavolal ještě jednou a řekl, že je zaneprázdněn a pro hotovost pošle svého kamaráda. Toho policisté zatkli ve chvíli, kdy pod okny domu žádal důchodkyni, aby mu hodila obálku s penězi. Pětatřicetiletý muž – invalidní důchodce z Ostravy – odmítl vypovídat. Soud na něj uvalil vazbu.

Kriminalisté nevylučují, že patří k některé ze skupin olašských Romů, které tuto fintu úspěšné praktikují nejen v České republice, ale i v dalších zemích střední Evropy.

Profíci

„Jsou to obrovské rodinné klany,“ řekl ostravský kriminalista Petr Hurta s tím, že pachatelé využívají nejmodernější telekomunikační techniku. Jak zdůraznil jeho kolega Vladimír Kopec, pachatelé k volání často používají počítače. Hovory vedou přes různé země, aby ztížili či znemožnili identifikaci IP adresy, a tím vystopování počítače.

Před několika lety ostravští policisté rozbili gang, který řídil Polák – olašský Rom z USA pocházejí z naší republiky. Zločinci si podle telefonních seznamů vybírají potenciální oběti. Orientovali se podle křestních jmen, například Anastázie nebo Emílie, u kterých předpokládají, že patří starším lidem. Policisté v této souvislosti nevylučují, že i poslední případ by mohl mít s předchozími zločiny určitou spojitost.

Olaština

„Dostat se mezi takové skupiny je prakticky nemožné. Drží spolu a nikoho mezi sebe nepustí,“ řekl Kopec s tím, že tyto rodiny jsou velmi rozvětvené. Další jejich výhodou je, že se bez problémů domluví, aniž by jim kdokoliv další včetně jiných Romů rozuměl. Používají totiž svůj jazyk – olaštinu. „Neexistuje žádný slovník ani oficiální překlad olaštiny,“ prohlásil Kopec.