Oběťmi byli vesměs studenti, kteří z veřejných počítačů dvou fakult Vysoké školy báňské a Ostravské univerzity prováděli bankovní operace na svých účtech. Žalobce tvrdí, že Herič do počítačů instaloval speciální program, který zaznamenával stisky kláves. Výsledky si později stáhl na své počítače, analyzoval je, a získal tak veškeré potřebné informace o nic netušících klientech.

Z jejich účtů pak přes internetové bankovnictví odeslal více než osmi set elektronických příkazů k úhradě na osm různých účtů. Počínal si přitom velmi rafinovaně. Využíval volně přístupného internetového WiFi připojení, u kterého nelze zjistit konkrétního odesílatele.

Celkem se jednalo o částku přesahující 3,2 milionu korun. Transakcím se podařilo zabránit jen díky bezpečnostnímu režimu České spořitelny. Přesto ze čtyř účtů peníze skutečně odešly, banka je ale obratem zajistila a vrátila zpět majitelům. I na základě tohoto případu spořitelna svá bezpečnostní kritéria ještě zpřísnila a internetové operace podmínila potvrzením hesla zaslaného formou SMS na mobilní telefon. Herič se v současné době skrývá na neznámém místě. Pokud se jej nepodaří zadržet před zahájením hlavního líčení, které by mohlo začít za několik měsíců, bude souzen jako uprchlý.

Samotné vyšetřování trvalo řadu měsíců. Stopy kriminalisty přivedly až k Lumíru Heričovi. Ve chvíli, kdy se jej chystali zatknout a obvinit, však utekl.

Herič čelí obvinění z trestných činů padělání a pozměňování peněz, podvodu a poškození a zneužití záznamu na nosiči informací. Hrozí mu deset až patnáct let vězení.