Píše se rok 2000. Tehdy devatenáctiletý středoškolský student H. L. právě nachází v novinách zajímavou nabídku práce. Konkurz na mužského modela, kdy už jen za první zkušební focení vyinkasuje dle slibu tisíc korun. Jelikož je mladík bývalý profesionální sportovec, má dostatek sebevědomí a hluboko do kapsy, neváhá ani minutu. Po telefonu se domlouvá na dni a místě schůzky. Má probíhat ve všední den dopoledne ve Studénce. To ještě mladý Opavan netuší, že už se chytil do pasti.

Vyholený Trautenbek

Na cestu se nevydává sám. Jedeme s ním tenkrát na jeho žádost další dva lidé jako opora. V podmračeném a sychravém podzimním počasí konečně nalézáme adresu, kterou udal našemu příteli neznámý hlas do telefonu. Očekávaný fotoateliér nikde. Jedná se o tuctový panelový dům, jakých jsou mraky. Dle dohody kamarád telefonuje, že jsme již zde, jméno zaměstnavatele totiž stále neznáme. Po pár minutách vychází ven obtloustlý, plešatý a hladce oholený muž s kalhotami připnutými kšandami. Nebýt prostovlasý, byl by věrnou kopií Trautenberka z Krkonošských pohádek. Může mu být k padesátce. Prohlédne si nás všechny od hlavy až k patě, a když zjistí, že nechat se fotit přijel jen jeden z nás, odvádí H. L. dovnitř a naši dvojici nechává čekat na lavičce čekat před vchodem. Dodnes je nezapomenutelný přítelův pohled, který na nás vrhnul u dveří. „To je všechno v pořádku, kluci. Nebo snad ne?,“ zněl dotaz, ačkoli zůstal nevyřčen.

Místo ateliéru vlhký sklep

Trvalo to půlhodiny. Poté náš známý kandidát na modela vyšel ven a s očividnou úlevou jsme se všichni vydali zpět k nádraží. Po cestě nám vše povyprávěl. Muž, který se nakonec za celou dobu nepředstavil, ho zavedl do sklepa. Tam prý v jedné z místností nebylo nic víc než osamocený reflektor, sofa, stůl a fotoaparát na stativu. Samozvaný umělec poté přemluvil mladíka k tomu, aby se nechal zvěčnit ve spodním prádle. Když posléze chtěl, aby se svléknul celý, přítel už couvnul a odmítl. Podezřele vyhýbavý fotograf mu tedy dal do ruky dvou set korunu a rozloučil se se slovy, že se brzy ozve kvůli další spolupráci. To bylo nadlouho naposledy, co jsme o anonymním fotografovi polonahých chlapců slyšeli.

Až teď onen známý, který se tehdy nechal zlákat snem o kariéře fotomodela, znovu narazil na inkriminovaný inzerát. „Už jsem na to celé málem zapomněl. Je to ale úplně to stejné, co bylo tenkrát, slovo od slova. Já byl tehdy mladý, hloupý a potřeboval prachy, ale doufám, že teď už na to tomu chlapovi nikdo další neskočí. Pokud by kdokoli narazil na byť jen trochu podezřelý inzerát, že někdo hledá modela, ať vypne počítač, ztlumí rádio nebo zmačká noviny. Nestojí to za to,“ varuje na závěr všechny důvěřivé mladé lidi nachytaný mladík.