Předmětem zmíněného sporu jsou čtyři stavební parcely, které obec Hladké Životice převedla na společnost RVP Invest. Současné vedení obce totiž podalo žalobu na určení vlastnictví některých pozemků, které v roce 2006 Hladké Životice dostaly od Pozemkového fondu jako náhradu za to, že se někteří lidé museli při stavbě dálnice a obchvatu vystěhovat ze svých domů. S většinou lidí, kterým zastupitelstvo obce v roce 2006 pozemky přidělilo, se již nové vedení obce dohodlo. Sedm pozemků se ale stalo předmětem žaloby, čtyři z nich má v současné době ve vlastnictví právě společnost RVP Invest.

Soudce Miroslav Chmelař v úvodu vyzval obě strany ke smíru. Ten by spočíval v tom, že by společnost RVP Invest vydala prohlášení o tom, že pozemky předá zpět do majetku obce, nebo za ně doplatí částku, která by odpovídala ceně obvyklé, kterou stanoví znalec.

Lubomír Rokyta, právní zástupce RVP Investu, hned v úvodu předestřel, že jeho klient, předseda představenstva firmy Petr Mořkovský, má o pozemky zájem, ale nesouhlasí s doplatkem, neboť již při jejich koupi platil jinou cenu než ostatní. „Teď by ještě měl platit desetinásobek toho, co platil předtím,“ uvedl Rokyta s tím, že slyšel, že obec by za pozemek chtěla pět set korun za metr čtvereční, což ale přítomná starostka Irena Ravčuková zpochybnila.

Právní zástupkyně Hladkých Životic Karla Návedlová reagovala tím, že kupní smlouvy z roku 2006 jsou neplatné, neboť tehdejší zastupitelé schválili záměr prodeje celého nerozparcelovaného pozemku. Pozdější prodej jednotlivých parcel je tak v nesouladu s právem, na což má i právní stanovisko.

Na jeho základě již také jeden ze žalovaných „vlastníků“ na smír přistoupil. Návedlová rovněž připomněla, že Mořkovského firma původně koupila šest parcel za cenu padesáti korun za metr, ale dvě již prodala. Jedna z parcel ale byla v dubnu 2010 na prodej za 448 korun za metr.

Rokyta se snažil přesvědčit žalující stranu, aby přistoupila na smír s podmínkou, že součástí smíru bude slib, že jeho klient při opětovném převodu pozemku z obce na něj nebude muset nic víc doplácet a bude mít stejné podmínky jako jiné subjekty. Advokátka Hladkých Životic ale trvala na svém a řekla, že smír by znamenal jen navrácení pozemku do vlastnictví, a o jejich dalším prodeji ať rozhodnou zastupitelé.

Rokyta se poté pokusil o odročení jednání, s čímž Návedlová nesouhlasila. Soudce obě strany opětovně upozornil, že pokud zahájí jednání, bude to jednání dlouhé a obě strany budou muset dokládat důkazy, budou muset vypovídat svědci a podobně. Advokátka Návedlová ale na smír, jaký si představoval Rokyta, nehodlala přistoupit.

„Jestli v tomto sporu bude vítězů a poražených, pak ti poražení budou pořád chodit na výběrová řízení, budou podávat smysluplné či nesmyslné nabídky a jako poškození pak budou psát žaloby,“ přešel do útoku Rokyta a dodal, že jeho klient je významným podnikatelem, který v obci zahájil výstavbu průmyslových zón. „Nakonec odejde jinam a obec přijde o záležitost v objemu několika milionů,“ učinil další pokus Rokyta. Ani tím ale stanovisko Návedlové nezměnil, a soudce tak zahájil jednání.

V něm se jako první svědek objevil bývalý starosta Jaroslav Petržela, který měl objasnit například to, proč někteří lidé z těch, kteří nebyli poškozeni stavbou dálnice, platili za metr čtvereční zasíťovaného pozemku jen pět korun. Mezi jinými to byl i on a jeho dvě dcery. Rovněž se pokoušel objasnit, proč zastupitelstvo schválilo záměr prodeje pozemků jako celku, a navíc v době, kdy ještě stále byly v majetku státu. „Nešlo mi o peníze v pokladně obce, ale o to, aby v obci zůstali lidé. Ti by v budoucnu ty peníze do pokladny obce přinesli v podobě daně z nemovitosti a podobně,“ vysvětloval Petržela. Důvod, proč se zastupitelstvo dopustilo chyb, mimo jiné i zmíněné fatální, která znamená nynější žaloby, byl podle něj jasný. „Jeden byl truhlář, druhý zedník, tak to vypadalo,“ zmínil se o složení zastupitelstva Petržela.