„V ten den jsem odjížděl ze zastávky Vřesinská se zpožděním, přesný čas si už nepamatuji, ale vím, že mě dispečer tehdy odpískal o něco později, než je v jízdním řádu,“ zahájil výpověď řidič Chovanec, který měl 11. dubna 2008 pod kontrolou tramvaj, která se srazila se soupravou čtyřiadvacetiletého Petra Hrocha. Podle jeho slov není zpoždění ničím výjimečným, málokdy se prý stane, že tramvaj odjíždí ze zastávky přesně na čas. Povel k odjezdu pak dostává právě od dispečera.

„Když jsem při jízdě uviděl protijedoucí tramvaj, začal jsem okamžitě na doraz brzdit. Potom jsem se snažil opustit kabinu řidiče,“ popsal událost Chovanec, který při srážce tramvají utrpěl řezné rány po obličeji a na těle, a na předloktí měl přetrženou šlachu. Po nehodě se ze zdravotních problémů léčil tři měsíce a nyní bez problému řídí tramvaje dál. „Nehoda mě nijak nepoznamenala a jezdím i na této trati,“ řekl u soudu Chovanec s tím, že v místě nehody přibyla od té doby určitá opatření. „Je tam světelné znamení a dostali jsme i služební telefon. Taky je tam snížená rychlost,“ popsal Chovanec. Jaká předepsaná rychlost je nyní v místech nehody však nedokázal říci.

Tak dlouho se chodí se džbánem pro vodu, až se ucho utrhne. Tímto rčením shrnul celou událost jeden z přítomných svědků Zdeněk Strniště. Podle něj totiž k nehodě vůbec dojít nemuselo. „Už před lety se v tom místě několikrát málem něco stalo. Tramvaje se tam potkaly už několikrát. Já jsem byl osobně u události, kdy se potkaly na rovině, takže se včas viděly a zastavily,“ zavzpomínal Strniště. „Tehdy to však řidiči obou tramvají nehlásili, a proto se to taky nevyšetřovalo. Ale kdyby se to řešilo, vědělo by se dříve, že to tam není v pořádku a udělalo by se nějaké lepší zabezpečení. Takže k téhle nehodě vůbec dojít nemuselo,“ odhalil své domněnky Strniště.

Také Zdeněk Strniště u soudu přiblížil podrobnosti nehody. „Jel jsem ze zastávky Vřesinská a seděl jsem naproti prostředním dveřím prvního vozu. Viděl jsem na řidiče a od chvíle, co jsme se rozjeli, měl řidič otevřené dveře kabiny a bavil se s nějakým jiným chlapem, takže se nevěnoval plně řízení,“ řekl Strniště. „Pořád se s ním bavil až do chvíle, než za dvě až tři minuty začal brzdit, pak přišel náraz,“ dodal Strniště. „Držela jsem se sedaček a při náraze mě to katapultovalo na zem. Sedačky se urvaly a mě problesklo hlavou, že to je konec. Jenom jsem ležela a kryla si rukama hlavu,“ popsala tragickou nehodu u soudu Blažena Kalužová, která 11. dubna 2008 cestovala tramvají ze zastávky Vřesina, a při nehodě utrpěla silné krvácení hlavy.

Všichni svědci, kteří kritickým místem dnes jezdí, potvrzují, že zde byla umístěna světelná signalizace, řidiči tramvají jsou vybaveni mobilními telefony a je zde snížená maximální povolená rychlost. „Ty tramvaje tam jezdívaly hrozně rychle. Až to s námi v tom voze kolikrát házelo. Ale pan Hroch ne. Pamatuji si ho jako zodpovědného a slušného řidiče,“ dodala Kalužová, která potvrdila přijmutí omluvného dopisu. „Dopis jsem dostala a omluvu přijímám,“ podala si na znamení toho s řidičem Hrochem pravici.

Další líčení čeká obviněného Petra Hrocha 20. ledna 2009, kdy budou před soud předvoláni také zástupci Dopravního podniku Ostrava.