Manželé Ľubovi rozšířili nepravdivé informace o Dětském domově v Novém Jičíně, zejména o tamním zástupci ředitelky Michalu Pokorném. Jeho pes totiž 17. září 2007 pokousal přímo v zařízení tehdy šestiletou dívku, čímž odstartovala kauza, kterou se soud zabýval více než rok a půl.

„Jsou vinni, že v přesně nezjištěnou dobu v Novém Jičíně, okrese Nový Jičín, i na jiných místech České republiky ve vzájemné součinnosti záměrně sdělovali veřejnému ochránci práv a jiným institucím o zástupci ředitele Dětského domova v Novém Jičíně, poškozeném Michalu Pokorném, neověřené a nepravdivé informace, především o údajném opakovaném bití nezletilého Jana Miko, a zkreslené informace o případech pokousání dětí jeho psem, které šířili také prostřednictvím sdělovacích prostředků a pod příslibem různých výhod i prostřednictvím a manipulací rodičů Janouškových a Mikových, jakož i u dalších osob, aby byl u veřejnosti vyvolán dojem o jeho nekompetentnosti,“ uvedl mimo jiné v pondělí 7. března při vynesení rozsudku soudce Jiří Hanzelka.

Hanzelka, jenž je zároveň předsedou soudu, dále dodal, že rozhodování soudu nebylo jednoduché. „Nebylo to jen pro kvantitativní množství provedených důkazů, kdy měl soud vedle výpovědí obžalovaných k dispozici i dvacet pět svědeckých výpovědí a přes tisíc stran listinných důkazů. Bylo tomu tak i pro odlišnou, a mnohdy protichůdnou, vypovídající hodnotu,“ naznačil Hanzelka.

Jednali v zájmu dětí…

Podle něj měl soud mnoho důkazů, kdy mohl přikročit k zprošťujícímu rozsudku, měl i důkazy, jež nasvědčují tomu, že případ měl být projednán mimo rámec trestního řízení, například u občanskoprávního soudu.

„Ale měl také důkazy, které ukazují na oprávněnost podané žaloby, a rovněž důkazy, které nasvědčují tomu, že obžalovaní se mohli dopustit i jiné než žalované trestné činnosti, například návodu k trestnému činu křivé výpovědi nebo trestného činu neoprávněného nakládání s osobními údaji,“ upřesnil Hanzelka.

Složitost situace byla podle něj o to větší, že většina aktérů i těch, kteří se s případem setkali a nějak konali, činili tak vždy „v zájmu dětí“.

Poškozeného Michala Pokorného soud odkázal s nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Pokorný po skončení soudu uvedl, že plně souhlasí s tvrzením soudu, že nešlo o zájem dětí. „Šlo o něco úplně jiného, což tuto kauzu dává do světla, které nepatří do prostředí dětských domovů a pedagogické práce.

Po vyřčení rozsudku se, po krátké poradě s advokátkou, oba obžalovaní proti rozsudku odvolali. Ľuba se posléze na chodbě okresního soudu vyjádřil tak, že nebylo v jejich zájmu někoho poškodit. „Jednali jsme v zájmu dětí a v tomto okamžiku si dovolím tvrdit, že soud nerozhodl dobře,“ řekl mimo jiné Ľuba.