Téměř devět a půl roku – tolik času uplynulo od železničního neštěstí ve Studénce, při kterém zemřelo osm lidí a další desítky lidí utrpěly zranění, někteří z nich devastující a velmi vážná.

Ve čtvrtek u Okresního soudu v Novém Jičíně zazněl rozsudek. „Obžalovaní se zprošťují obžaloby,“ vyřkl verdikt senátu jeho předseda, soudce Jaromír Pšenica, a poté u každého z desíti obžalovaných vyjmenoval skutky, za které byli obžalovaní.

V odůvodnění rozsudku Jaromír Pšenica uvedl, že důvodem zproštění obžaloby je skutečnost, že se nepodařila zjistit přesná příčina toho, proč konstrukce mostu spadla do kolejiště. „Můžeme se domýšlet, ale nevíme to. A pokud to nevíme stoprocentně, tak soud nemůže rozhodnout o vině,“ sdělil Jaromír Pšenica s tím, že v ani jeden z odborníků, kteří se k případu vyjadřovali, neřekl, že důvodem pádu mostu do kolejiště byla ta či ona závada nebo to či ono pochybení.

„Znalci neříkají, proč ten most spadl. Říkají: My se domníváme,“ poznamenal předseda senátu a poté dodal, že jestliže není možné určit, proč most spadl, není možné s tímto pádem spojit konkrétní osobu.

Znalkyně Miloslava Pošvářová, která prováděla pro účely jednání vizualizaci pádu mostu, řekla, že v případech pádů velkých konstrukcí či mostů se přesné příčiny jejich pádu nenaleznou nikdy. „Možností by byla pouze a jedině rekonstrukce v měřítku jedna ku jedné,“ připustila Miloslava Pošvářová.

Soudce Jaromír Pšenica se v závěru jednání zmínil také o tom, že České dráhy neomezily v místě rychlost, kdyby se tak stalo, nenarazil by vlak do konstrukce téměř v plné rychlosti. „Kdyby jel vlak omezenou rychlostí, strojvůdce by možná byl schopný jej zastavit. A nemuseli jsme tu sedět,“ podotkl předseda senátu.

Na vyhlášení rozsudku se dostavili pouze tři obžalovaní, kteří se po vyhlášení vzdali práva na odvolání, naopak státní zástupce Aleš Kopal se odvolal na místě.

Vyhlášení rozsudku přihlíželi i příbuzní některých postižených cestujících. Přijeli například rodiče mladého Honzy, který po nehodě přišel o obě nohy. „Chceme vědět, jestli se to konečně někam pohnulo za těch skoro deset let. Vleče se to neúměrně dlouho a není to jen náš názor. Jak musí být těm, kteří tam o někoho přišli?“ řekla pro Deník Pavlína Bolušková s tím, že syn byl v době nehody před maturitním ročníkem.

Později odmaturoval, vystudoval vysokou školu a teď pracuje a bydlí v Praze. Po skončení soudního jednání manželé neskrývali roztrpčení. „Nebudu to komentovat,“ řekl jen na odchodu ze soudní síně Jiří Bulušek.

Se slzami v očích a výrazem bezradnosti opouštěl soudní síň také Richard Salomon, který osudným vlakem jel. „Jsem na tom pořád psychicky špatně. Kdysi jsem dělal na dráze. Nikdo neřeší, jestli tam výluka měla být nebo neměla být. Soudce řekl, že bude řešit, kdo je vinen za pád mostu. Nemám na to,“ rozhodil bezmocně rukama Richard Salomon.

K tragédii mezinárodního rychlíku Comenius došlo 8. srpna 2008. Ve vlaku cestovali většinou mladí lidé na koncert skupiny Iron Maiden v Praze, mnozí z nich byli Poláci. Když strojvůdce při vjezdu na nádraží ve Studénce viděl padající konstrukci mostu, dokázal rychlobrzdou snížit rychlost ze 139 na 90 kilometrů v hodině.

I přesto šest lidí zemřelo na místě, další dva v nemocnici, 95 cestujících utrpělo zranění, z toho devět těžká s trvalými následky. V době zpracování žaloby činila vyčíslená škoda zhruba 177 milionů korun. Soudní líčení začalo 20. června 2011.

Záběry z místa neštěstí: 

| Video: Youtube