Nejdeštivější místo v České republice je Bílý Potok na Frýdlantsku, kde spadne 1705 mm ročně. Celorepublikový průměr je přitom 680 mm.

Absolutní naměřený rekord drží také Jizerské hory a to osada Jizerka, kde bylo v roce 1926 zaznamenáno 2220 mm srážek. Bílý Potok leží na okraji Jizerských hor, a tak si místní na časté a intenzivní srážky zvykli. Většina vody, která tu spadne, končí v řece Smědé, která obcí protéká.

Extrémní déšť s sebou ale často přináší i zvyšování hladiny řeky a časté povodně. Ta poslední přišla do Bílého Potoka koncem června, kdy způsobila škody za 12 milionů korun. „Nejde ani tak o to, co způsobila řeka, ale voda, která stékala z lesů. Ve škole nám to zaplavilo sklep a učebnu. Voda byla také v hlavní rozvodně našeho rekreačního zařízení. Největší škody jsou na soukromém majetku, a pokud nedojde k úpravě koryta řeky, tak se budou při každých povodních zvětšovat,“ uvedl starosta Bílého Potoka Pavel Šercl.

Podle něj je potřeba koryto řeky vyčistit od balvanů, které velká voda rozhýbe a ty pak podemílají pozemky a opěrné zdi.

„Je tu spousta míst, kde mají lidé odplavené pozemky a zřícené zdi,“ dodal Šercl. Asi nejhorší situace v Bílém Potoce nastala během povodní v roce 2010. S následky se vyrovnávala obec i správci povodí řeky několik let.

„Museli jsme zrekonstruovat řadu podélných opevnění, například opěrné zdi nebo rovnaniny, a stabilizovat dna vodních toků příčnými objekty. Na tyto objekty byly použity převážně kameny o hmotnosti nad tři tuny. Na odstranění všech povodňových škod výše uvedených vodních toků včetně zabezpečovacích prací jsme celkově použili 39 tisíc tun lomového kamene,“ popsal tehdy detaily rekonstrukčních prací Tomáš Sajdl, vedoucí Správy toků Lesů ČR, oblasti povodí Labe.

Museli se naučit hospodařit

Nejsušší místo v Česku je také na severu: Mostecká pánev, která je ve srážkovém stínu Krušných hor. Vůbec nejsušší lokalita  v Mostecké pánvi jsou Libědice, kde naprší jen 410 mm srážek ročně. Malá obec, kde žije 252 obyvatel, má bohatou historii, která sahá až do pravěku. Prvenství, které je jim přisuzováno, místní nejvíce pociťují na objemu vody ve svých studnách.

S vodou se tu ale naučili hospodařit. Nejčastěji chytají dešťovku do nádrží. Podle velitele místní jednotky dobrovolných hasičů Jana Skaly nejsou v obci a okolí kvůli suchu ani častější požáry.

„Prší tu málo, ale není tady vyprahlo. Vodu bereme ze závlahy zemědělců. Lesy tu nemáme, takže nehrozí ani požáry,“ poznamenal Skala.

Podle starosty Pavla Kozlíka je situace horší a horší. „Všichni tady chytáme dešťovou vodu, se kterou potom hospodaříme. Sucho tady máme, ale výhodou je potok Liboc, který poskytuje vláhu stromům a zeleni. Letos už nám napršelo, ale nejsou to přívalové deště jako ve zbytku republiky,“ řekl Kozlík. Právě potok Liboc je významným zdrojem vody pro zemědělskou oblast kolem Libědic.

Z Doupova potrubím na chmelnice

Pro závlahy okolních chmelnic je voda odčerpávána nejen ze samotné Liboce, ale i z rybníka Sedlec  v Doupovských horách, odkud vede potrubí do velké podzemní nádrže u Račetic. Místní si z nedostatku vody umí udělat dokonce legraci.

Pravidelně tady například pořádají neckyádu na suchu. Klasické soutěže na vodě tak přesunuli na souš. Soutěže jednotlivců i družstev, třeba v hodu holinkou nebo pytliáda baví stovky příchozích.