Ve třech letech jsem si zkusila bikros, potom mi taťka dal pauzu, abych si zkusila horská kola, protože se o mě bál. Stává se, že když malé děti spadnou, tak už nechtějí jet. Třeba se jim to stane v šesti letech, pak tak dva roky na to nejdou. Mě později horská kola přestala bavit, takže někdy v devíti nebo desíti letech jsem šla znovu k bikrosu.

Na bikrosu mě baví asi nejvíce ten adrenalin. Jsou tam skoky, start… Když se podaří start, tak si člověk většinou může držet to první místo. Start asi hodně rozhoduje. Na dráze se pak už těžko předjíždí.

Karolína Liďáková: V sedle už v bříšku

Mám teď čtvrté bikrosové kolo. Musí se to střídat podle velikosti. Jezdím v současné době v kategorii 13 – 14, ve které jsou většinou samí kluci. Jsme tam asi tři nebo čtyři holky, ale ve finále s kluky jsem většinou já. Oni mi ale nic nedarují, běžně mě zkoušejí zavírat, aby mohli předjíždět.

Nějaké úspěchy už mám. V roce 2018 jsem jela v Baku v Ázerbajdžánu mistrovství světa, kde jsem byla třetí, minulý rok v Zolderu v Belgii jsem byla druhá a třetí. Třikrát jsem skončila druhá na mistrovství Evropy a jednou jsem vyhrála mistrovství České republiky. Před pár dny jsem jela závod s elitou – s holkami, které jsou osmnáct a výše – a to jsem vyhrála, takže to byl úspěšný závod.

Barbora Sobotková z Příbora se svými mandalami.
Láska, Exploze, Znovuzrození: Výstava mandal Barbory Sobotkové okouzluje

Na závodech většinou míváme ráno tréninky. Při závodu jsou tři rozjezdy – jezdí se v osmi, čtyři postupují, pak už je semifinále a finále. Mezi jízdami je dvacet minut pauza. I když teď naposledy jsem měla třetí rozjížďku a za pět minut jsme už šly zase na start. Takže to bylo náročné, oni to chtěli uspěchat, protože chtěli, ať jedeme brzy domů.

Samozřejmě, že jsem hodněkrát spadla, měla jsem zlomené zápěstí, ale musím zaklepat, většinou mám lehčí pády. Nic vážnějšího nebylo. Na těch posledních závodech přede mnou spadl kluk. Držel se za žebra, jeho taťka nám pak později psal, že má potrhanou ledvinu. Tak snad mu to dobře dopadne.

Nyklband na Mikulášském koncertě.
Kamarádi si ve Frenštátě založili sbor, teď už Nyklband jezdí i po světě

Nikdy mě moc nelákaly panenky, spíše autíčka. S těmi jsme si hrávala ráda. Ale od tří let jsem stejně byla skoro pořád na kole, jezdila jsem s taťkou, jezdila jsem na in linech, zkoušela jsem lyže a teď jsem začala zkoušet sjezd – downhill, a v tom se mi zatím taky docela daří. Byla jsem druhá na republice a na Slovensku jsem porazila holku, co vyhrála mistrovství světa.

Přednost ale má bikros. Je to olympijský sport a můj sen je dostat se na olympiádu. Teď zrovna dostávám různé zprávy, jako, že bych se kvůli tomu sportu měla přestěhovat více k Praze, protože tam je osmimetrová rampa, ze které budu jezdit až budu starší. Mám si tam někde najít střední školu… Ale taťka chce, abych zůstala tady.