Když jsem byla malá, dělala jsem toho hodně. Rodiče mě vedli, ať jsem všestranná. Hodně jsem lyžovala - i závodně, hrála jsem tenis, ale pak taťka přišel s golfem. Kdysi v Bludovicích bylo takové driving range, dvakrát týdně jsem tam trénovala s trenérem. Brala jsem to tehdy ale jen jako další sport. To mi mohlo být tak sedm let.

Kolem dvanácti roků se to ale všechno překlopilo, tehdy mě vybrali do regionální skupiny, a tak jsem si řekla, že asi teda budu hrát golf. Každý, kdo začne hrát golf, musí ale napřed složit takovou zkoušku - je to něco jako když člověk dostane zelenou kartu. Až pak může hrát na velkém hřišti. Musí znát různá pravidla, aby to hřiště neničil. Právě ta zelená karta je zárukou, že pravidla člověk zná.

Golf? Fyzicky docela náročný sport

Maximální možný počet holí v golfu je čtrnáct. Když člověk začíná, může jich mít méně, ale když už hraje déle, tak třináct až čtrnáct holí je nutnost. Každá se používá pro jinou vzdálenost, na krátké vzdálenosti, na přesnost. Vozím čtrnáct holí, k tomu žluté pomocné zařízení, které pomáhá při trénování. V bagu mám také tubu s dvaceti balóny, pláštěnku a podobně. Je to docela těžké. Proto mají profesionálové caddyho, který jim s tím pomáhá.

Golf je fyzicky docela náročný sport. Takový turnaj se hraje tři až čtyři dny k tomu dvě cvičná kola. Takže na tom hřišti trávím šest dnů. Osmnáct jamek trvá třeba pět hodin. Člověk mezitím ujde jedenáct až dvanáct kilometrů. A ještě člověk trénuje – mi to zabere tak sedm hodin denně.

Jsem ve třetím ročníku na gymnáziu v Příboře, kde studuji už sedmým rokem. Mám v Příboře super pana ředitele, který mi hodně vychází vstříc a povolil mi individuální studium. Jinak bych golf vrcholově dělat nemohla. Také učitelé jsou super, za těch sedm let, co tam studuji, už si zvykli, že tam často nejsem a vychází mi hodně vstříc. Od ledna do června je příprava, kdy jezdíme do tepla, a pak už začíná sezona.

Na Novojičínsku moc možností k trénování není, jezdím do Golfového areálu Ropice, kde je Beskydský golfový klub, což je vlastně moje domovské hřiště a také jezdím na Čeladnou. Teď v zimě se ale moc trénovat nedá, takže musím poděkovat taťkovi, že v Novém Jičíně mám postavenou takovou malou halu, kde mám síť a můžu tam pálit.

Hraje stále více lidí 

Golf hraje stále více lidí. Většinou se v golfu vše odvíjí od takzvaného handicapu. Se zelenou kartou dostane její držitel handicap 54 a čím déle hraje, tím více se mu handicap snižuje a podle toho je zařazován do turnajů. Hrajeme za jednotlivce ale jezdíme také na různé mezinárodní turnaje, třeba mistrovství Evropy, kde soutěží týmy. Nebo vyberou nejlepší hráče republiky a dělají pro nás různá soustředění, abychom se zlepšovaly, podporují nás, pomáhají nám dostávat se na trunaje. Jako členky Národní tréninkové skupiny České golfové federace máme různé výhody.

Můj největší úspěch? To se tak jednoduše nedá říci. Určitě bych toho chtěla dosáhnout více, i když už mám za sebou více úspěchů, které mě potěšily – letos jsem vyhrála mistrovství Slovenska do 18 let, náš tým vyhrál letos mistrovství extraligy. Do osmnácti let mám také 2. a 3. místo za letošní a loňský rok v mistrovství Evropy. A co mě letos hodně potěšilo – jsem vicemistryně Česka ve hře na jamky.
Mým vzorem je určitě Tiger Woods. Podle mě je to nejlepší hráč. To, co on dokázal, je úžasné. Ať se děje, co se děje, zůstává naprosto v klidu, nedává na sobě nic znát. A také ho obdivuji za to, že po problémech, které měl, se uměl vrátit a ještě dokázal vyhrávat.