Kliknutím zvětšíte"Zatkněte Jana Korandu! Uslyšíte příběh českého studenta, na jehož hlavu vypsalo gestapo vysokou odměnu a kterému se přesto podařilo uniknouti. Nazveme ho v našem vyprávění Janem Korandou. Je dnes s námi, v řadách letců československé armády ve velké Británii, kde mstí dále bezpráví Němců na našem lidu! Zatkněte Jana Korandu!"
Tak začínalo jedno vysílání BBC do Československa v roce 1942, které jinotajně seznamovalo české posluchače s osudem Jana Smudka, odbojáře, který se právě začínal stávat slavný. Pseudonym Koranda, jež mu BBC ve vysílání přisoudilo, nebyl vybrán náhodně – odkazoval ke jménu slavného husitského vůdce Václava Korandy staršího, a naznačoval tak duchovní propojení českých odbojářů s dávnými "božími bojovníky".
Benešova exilová vláda, které Winston Churchill po vypuknutí války lehce vyčítal "málo střílející odboj", potřebovala archetypální příběh odvahy a vzepětí ujařmeného lidu v protektorátu. Podobný příběh chtělo slyšet i mezinárodní publikum a lidé doma. Osud Jana Smudka představoval pro takové uchopení vhodný materiál. Zrodila se legenda, která poznamenala celý tehdejší svět.
Cesta ke zbrani
Jan Smudek se narodil 8. září 1915 v Bělé nad Radbuzou a vyrůstal v Domažlicích, kam se rodina přestěhovala. V tomto městě se také ještě před vypuknutím války a okupací Československa stal členem Skautu, kde byl rádcem a odborným instruktorem. Po vstupu německých vojsk na české území v březnu 1939 složili domažličtí skauti slib, že budou proti okupantům bojovat. A Smudek nechtěl stát stranou.
Jednou z jeho prvních činností bylo zajišťování spojení mezi různými odbojovými organizacemi, konkrétně mezi skauty a členy Petičního výboru Věrni zůstaneme. Postupně se však zaměřil na získávání zbraní.
První pistoli se mu podařilo ukrást na taneční zábavě v hostinci "U čísla" v Praze na Smíchově. Několik německých poddůstojníků přehodilo opasky s pistolemi přes židle, čehož Smudek využil a kryt dvěma kamarády (asi Josefem Tauberem a Gustavem Böhmem) se jedné z těchto pistolí zmocnil.
Následovala akce, která mladého odbojáře definitivně dovedla k ozbrojenému odporu a vzala mu šanci na to přežívat "v závětří".
Už od podzimu 1938 bydlel Jan Smudek v kladenském podnájmu a právě v Kladně začal plánovat odzbrojení dalšího vojáka. Podle některých svědectví chtěl v tomto městě zorganizovat celou partu, která by připravovala Němce o zbraně.
Příležitost se naskytla večer 7. června 1939, kdy si spolu s kamarádem Františkem Petrem všiml při cestě kina v kladenské restauraci U Šamsů kolem jedenácté večer opilého vrchního strážmistra německé pořádkové policie Wilhelma Kniesta. Oba se ho rozhodli sledovat po cestě do kasáren a na nestřeženém místě ho odzbrojit. Smudek přitom měl u sebe pistoli, kterou získal v Praze, Petr byl ozbrojen bubínkovým revolverem.
Kniest vyšel z hospody krátce před jednou po půlnoci a vrávoravým krokem zamířil podle očekávání ke kasárnám, Smudek s Petrem šli pomalu před ním. Na rohu Váňovy a Hruškovy ulice se k němu otočili a Smudek jej vyzval, ať dá ruce vzhůru. Opilý Kniest se však oproti předpokladům zkusil bránit a sáhl po zbrani. Co přesně se stalo poté, není úplně jisté, protože oba aktéři se ve svých výpovědích rozcházeli.
Podle Petra, kterého později dopadlo gestapo a donutilo jej vypovídat, vypálil jako první Smudek a Petr sám z leknutí vystřelil hned po něm.
Podle Smudka naopak padla první rána z Petrova revolveru a Smudek vypálil o zlomek vteřiny později, mimo jiné proto, že se obával malého kalibru jeho zbraně. Výstřely v každém případě německého strážmistra zabily, současně však oba útočníky vyvedly z rovnováhy, takže z místa utekli a ke Kniestově pistoli se nedostali.
Se psem v patách
Následovala demonstrativní německá odpověď. Do Kladna přijel osobně státní tajemník Karl Hermann Frank, na jehož popud vyhlásil kladenský oberlandrát nad Kladnem a přilehlými obcemi (Kročehlavy, Rozdělov, Dříň a Dubí) stanné právo. Němci také zatkli kladenské zastupitelstvo a odzbrojili kladenský oddíl české policie a uložili obcím kladenského policejního obvodu pokutu, kterou měli splácet bohatí Židé a Benešovi stoupenci. Na dopadení pachatele byla vypsána odměna ve výši 150 tisíc korun. „Ten, kdo zná pachatele a neudá ho, bude zastřelen!“ upozorňovaly noviny i vylepené plakáty.
Smudkovi s Petrem se i přesto dařilo nějakou dobu pozornosti gestapa unikat. Úder však přišel odjinud.
Bezmála rok po událostech v Kladně, v březnu 1940, rozjelo gestapo na základě udání svých infiltrátorů zatýkání ve Smudkových rodných Domažlicích, kam se odbojář mezitím vrátil. Ten se tak střetl s gestapáky přímo doma, když prováděli rutinní prohlídku. Jeden z nich ho vyzval, ať mu ukáže kufr, se kterým přijel do Domažlic. Smudek zachoval chladnou hlavu a pozval gestapáka na půdu, že kufr je tam. V podkroví sáhl po ukryté zbrani a střelil Němce do hlavy. Následovala krátká přestřelka, během níž se mu podařilo okénkem zmizet. Začal legendární útěk nepolapitelného Jana.
Při prvním útěku se dostal po mnoha útrapách do Prahy. V té době už měl na kontě i další mrtvé protivníky – u obce Březí ho nečekaně zaskočila dvoučlenná hlídka německé finanční stráže, která ho chtěla odvést, ale udělala chybu, že ho neprohledala – Smudek tak po chvíli hmátl po zbrani a oba členy hlídky zastřelil.
Pak přišla dlouhá honička přes lesy, v patách s četnickou hlídkou, která pustila po odbojářově stopě čenichajícího psa. "Já se ho pořád nemohl zbavit," vzpomínal po letech Smudek. Také tato anabáze skončila nakonec střelbou, při níž Smudek jednoho z členů hlídky zranil a konečně se odpoutal.
Muž z Casablanky
V Praze se setkal s jinou legendu českého odboje, kapitánem Václavem Morávkem, který ho vybavil novými doklady. S nimi se. 4. dubna 1940 konečně dostal přes hranice protektorátu.
Přes Slovensko, Maďarsko, Jugoslávii, Řecko a Turecko zamířil do Francie a po její kapitulaci pod novým jménem Charles Legrand další cesta přes Alžírsko, Maroko (tedy i přes Casablancu), Martinique, Santa Lucia, Bermudy a Kanadu až do Velké Británie, kde se přihlásil do československé zahraniční armády.
Jeho dramatický útěk, patřičně vyzdvižený v již zmíněném vysílání BBC, si okamžitě získal pozornost doma i ve světě. V roce 1942 vznikl ve Spojených státech slavný romantický snímek Casablanca, v jehož ději hraje důležitou roli odbojář českého původu Viktor Laszlo. Přes použité maďarské jméno je pravděpodobné, že tato postava byla inspirována právě osudy Jana Smudka. O rok později natočila dvojice gruzínských autorů Vladimir Petrov a Isidor Annenskij film Nepolapitelný Jan, v němž volně využila legendu o Smudkově útěku, kterou spojila s atentátem na Heydricha – v jejich pojetí provede tento čin právě odbojář Jan, který pak s nevídanou bravurou uprchne Němcům a dostane se přes půl světa do RAF.
A v prosinci 1943 se v americkém časopise True Comics objevil kreslený seriál na motivy Smudkova případu, nazvaný Wanted by the Gestapo (Hledán gestapem), v němž byl hlavní hrdina jen lehce překřtěn na Jana Smutka.
Po válce musel prchnout znovu
V Británii se Smudek skutečně přihlásil do služeb britského královského letectva RAF, v jehož řadách strávil pod jménem Karel Doubek zbytek války. Krátce po jejím skončení se oženil Angličankou Margaret Bushovou a 21. srpna 1945 se vrátil do vlasti jako živoucí legenda.
Brzy ale musel prchat znovu. Po komunistickém převratu odešel v červnu 1948 s celou svou rodinou do Francie. Do vlasti se vrátil až v roce 1993, dožil v ústraní na Chodsku. Zemřel téměř zapomenut 17. listopadu 1999.
4
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
