Blíží se Vánoce, tak musí nějaké přidělat i teď. „Anebo dělám kočičky. Mám toho rozdělaného dost. Hodně věcí tady mám pro děcka - motýlky, ryby, nějaké náhrdelníky a další drobnosti,“ upřesňuje Jiřina Boková a dodává, že na jarmarcích prodala všechno možná i proto, že nedává vysoké ceny. „Mám to tak, aby se mi vrátily náklady na materiál, práci moc nepočítám,“ poznamenává s tím, že drátěného andělíčka dělá tak tři až čtyři hodiny.

Kromě drátkovaných dělá také keramické věci, které jí vypalují v peci v novojičínském středisku volného času Fokus. Ve Fokusu totiž vede kroužek lidového tance. Lidovému tanci se věnuje od roku 1957. Od roku 1964, se zhruba tříletou přestávkou, kdy měla své děti malé, lidové tance vyučuje. „To je posedlost. Jakmile jsme odmaturovala, tak jsem začala ten kroužek vést. O rok později jsme jeli poprvé na soustředění na Valachy. Potřebovali jsme zdravotníka, tak jsme do toho vtáhli mé rodiče, jeli i oba mí bráchové, a tak se to nějak vyvinulo. Mamka šila rukávce a další věci, co chyběly na kroje,opravovala je, když se časem něco poškodilo,“ pokračuje Jiřina Boková.

Starosta Jeseníku nad Odrou Tomáš Machýček.
Starosta Jeseníku: Mám radost, že se nám zvedly počty dětí ve škole i ve školce

Vzpomíná, jak ve zmíněném pětašedesátém roce chodívali po starých lidech v Trojanovicích, Huslenkách a dalších obcích na Valašsku a na magnetofon zachycovali valašské písničky. „Bylo to někdy zajímavé. Vzpomínám si třeba, že jsme přišli natáčet k jedné babičce do takové chalupy ve stráni někde ve Velkých Karlovicích. Zapnuli jsme magnetofon a on mě šlahnul. Oni tam neměli uzemnění,“ vysvětluje s hlasitým smíchem.

Když už jako vdova šla na důchod, hledala Jiřina Boková něco, jak si přivydělat a taky čím by zahnala nudu. Tak začala dělat různé výrobky a přidala se k manželům Polzerovým, kteří ve Starém Jičíně provozují malé venkovské muzeum, pořádají Svatováclavský jarmark a mají další aktivity.

Jeseník nad Odrou má pět částí, zde je rozhledna v Blahutovicích. V roce 2013 zvítězil Jeseník v celostátní soutěži Vesnice roku.
Jeseník nad Odrou: z obce poničené povodní k Vesnici roku

Původně po vystudování pedagogické školy v Krnově pracovala jako učitelka ve školce, v osmdesátém roce dostala nabídku a nahradila v Jeseníku nad Odrou tehdejšího vedoucího kulturního domu, který odešel do Nového Jičína. Tam dělala programy pro návštěvníky od mateřských škol až po důchodce. „Takže ta práce s dětmi mě doprovází celý život. Lidové tance je učím už skoro šedesát let. Teď už ale těch dětí ubývá, není zájem. Takže tam chodí hlavně malí od tří let. S nimi děláme hlavně lidové písničky, pohybové hry a lidové zvyky,“ podotýká Jiřina Boková.

Kdysi také hodně háčkovala, třeba právě andělíčky, háčkování ale musela omezit. Přitom jen tak poznamenává, že by měla něco dodělat na pletený betlém, který už má okolo 140 figurek a bývá k vidění právě v muzeu ve Starém Jičíně. Sama říká, že už tomu neříká betlém ale Rok na vsi, protože jsou tam výjevy od jara až do Tří králů. „Před měsícem jsem byla u lékaře kvůli karpálním tunelům. Může to být z háčkování, ale taky z broušení vajíček. Když to vajíčko držím v ruce a brousím ho vrtačkou, to jsou velké otřesy. Ale to už mi na začátku šedesátých let říkala doktorka: nesmíte plést, nesmíte nic takového. Ale co bych měla dělat? Vždyť bych se ukousala nudou,“ uzavírá se smíchem Jiřina Boková.