Adam (jméno redakce pozměnila) se narodil do úplné rodiny ve středně velkém městě v Moravskoslezském kraji. Má o rok starší sestru a mladšího sourozence a jeho matka na jeho výchovu od začátku nestačila. Později se rozpadlo i partnerství matky a otce. Už ve školce chlapec zjistil, že je jiný než ostatní děti. Byl stále v pohotovosti, jestli se něco někde nestane.

Jeho život mohla do normálních kolejí vrátit základní škola. V první třídě dostal učitelku, v níž našel člověka, ke kterému se mohl připoutat. Byl s ní v bezpečí a měla ho ráda. Ve vyšších třídách ale přišla další učitelka, která si k němu bližší vztah nevytvářela. Adam přitom očekával, že i další lidé ve škole budou pro něho ve vztazích bezpeční.

Terénní pracovník Karel Franze z obecně prospěšné společnosti Proxima Sociale.
V Praze bojovaly klany školáků. Někdy přijížděla sanitka, říká terénní pracovník

„Řekla o mě, že jsem bastard,“ vzpomínal později Adam na chvíli, kdy mimoděk zaslechl, jak se o něm učitelky baví. To byl podle něho okamžik, kdy začala jeho jízda do pekel. Rozhodl se, že se bude také jako bastard chovat. Přestal chodit do školy a začal pobývat na ulici, kde se stále častěji bil. V jeho mysli utkvělo přesvědčení, že když se snažil dělat věci dobře, tak se mu to ve zlém vrátilo.

Při přechodu na druhý stupeň se nenávist vůči světu i vůči sobě stupňovala. Také nenávist vůči otci, který zrovna nastoupil do vězení. Toužil se vymazat z tohoto světa. Jako divoké zvíře zahnané do kouta o to víc mlátil kolem sebe a myslel si, že by někdo mohl vymazat jeho, že při těch bitkách zemře. Od svých jedenácti let měl na svědomí řadu trestných činů od poškozování cizí věci až třeba po výhrůžky zabitím kvůli dvacetikoruně.

Bod obratu

Nezvladatelné a násilné chování přivedlo Adama v patnácti letech do diagnostického ústavu. O několik měsíců později ho soud přemístil do Dětského domova se školou v Těrlicku na Karvinsku.

„Když k nám přišel, tak jsme byli všichni zk…ný lesby a zk…ný č…ci. Jako by si k sobě nechtěl nikoho pustit. Jako by nám všem preventivně vynadal, jací jsme lidé. Když jsme pak spolu mluvili mezi čtyřma očima, říkal mi, že je takový z..d, který nevěří sobě, světu a lidem v něm,“ popsal Adamův příchod do Těrlicka jeho psycholog Přemysl Mikoláš.

Právě toto sezení bylo zřejmě pro Adama bodem obratu. U nohou mu totiž usnula psychologova fenka Bobetka. „Řekl jsem mu, že kdyby byl takový z**d a bastard, který všechny mlátí, tak by u něho neusnula. Adamovi se najednou zaleskly oči a začal deset patnáct minut plakat,“ vzpomněl Mikoláš.

Domácí násilí zažívají v Česku tisíce dětí
Domácího násilí na dětech přibývá, peklo čeká i při vyšetřování. Dojde ke změně

Adamova cesta z temnot ale nebyla jednoduchá. „Bylo to bolavé, stálo to hodně sil všechny vychovatele i učitele. Bylo z toho hodně slz dospělých a spousty intervencí psychologa a dalších,“ vzpomíná dnes pedagog a metodik prevence Dětského domova se školou v Těrlicku Alois Vodák. „I když nás to hodně bolelo, podařilo se nám ho k sobě připoutat, dokázali jsme rozpustit jeho obavy, jenž si odnesl z ulice. Pomohli jsme mu vnímat svět z té lepší stránky,“ doplnil.

V Těrlicku Adam absolvoval poslední rok základní školy. „U něho byla obrovská výhoda, že si našel cíl. Chtěl jít dál do školy, nechtěl mít život jako jeho otec,“ vysvětlil Mikoláš. Jeho svěřenec tak dnes navštěvuje učiliště, kde se mu daří dobře. Přestal se nenávidět, urovnal vztah s matkou a ještě stihl absolvovat IT kurz na ostravské univerzitě.

„Je na dobré cestě, důležitá je návaznost naší podpory. Máme chlapce, kteří došli do bodu, kdy mají byt, rodinu a děti. K úspěchu došlo v případě, že měl někoho, kdo ho měl rád, rozuměl mu, vydržel s ním a byl ochoten vidět jeho budoucnost, nejen v Těrlicku,“ vysvětlil psycholog.

Úspěch samozřejmě není automatický. Psycholog upřesnil, že ze začarovaného kruhu psychické deprivace se podaří dostat necelé polovině chlapců.

Agresivita stoupá

Právě dětské násilí v posledních měsících zaplnilo titulky novin. Skupiny školáků terorizovaly vrstevníky v Ústí nad Labem, Liberci nebo v Táboře. Řádění těchto skupin roste v Moravskoslezský kraj, hlavně v Ostravě a Karviné. Podle místních policistů si počínají bezcitně, chladnokrevně a promyšleně.

Mluvčí policejního prezidia Ondřej Moravčík uvedl, že za prvních jedenáct měsíců loňského roku jeho kolegové v celé České republice stíhali 3353 osob mladších osmnácti let. To bylo v porovnání s předešlým covidových rokem o 454 případů více.

Na druhou stranu policisté tyto skupiny neoznačují jako dětské gangy. „Případy, které byly takto mediálně označeny, v drtivé většině vykazují charakteristiky trestné činnosti skupiny dětí, která mnohem spíše vyplynula z aktuální situace a nikoliv z jakékoliv potřeby organizovat se,“ doplnil Moravčík s tím, že se nejedná o žádný fenomén nebo zachycený trend.

Ilustrační snímek
Sexuálního násilí na dětech přibývá. Čtvrtina obětí u soudu nedostane odškodné

Přesto někteří odborníci pozorují, že násilí mezi školáky roste. „Přibývají negativní jevy fyzického násilí a šikany. Na sociálních sítích se rozšířila kyberšikana,“ přiblížil prezident Asociace ředitelů základních škol České republiky Luboš Zajíc.

Podle něho se tak projevuje následek covidového období, kdy se mezi dětmi narušily sociální vazby. Děti si tímto způsobem hledají svoje místo na slunci. „Projevují se jedinci, kteří před tím neměli moc prostoru,“ doplnil Zajíc.

Šéfka odboru sociálně právní ochrany dětí v Praze 3 Martina Minhová se také domnívá, že řada dětí nemá aktivně vyplněný volný čas a napodobují chování na videích, které zachytí na sociálních sítích. V současné době nicméně neeviduje vyšší výskyt násilného chování dětí. „V poslední době je ale při těchto sporech patrná vyšší agresivita,“ dodala.