Prvního května 2004 rozšířila Česká republika mapu evropského společenství a připojila se mezi státy Evropské unie. Přístup ke společné politice a pravidlům dal popud ke vzniku lidové tvořivosti obyvatel i politiků, kteří během následujících dekád šířili i různé fámy nebo překrucovali fakta.

Tvrzení: Brusel nám diktuje domácí i zahraniční politiku a Česká republika není suverénní stát

Odkud se vzalo, kde vzniklo a jak se šířilo:

Tvrzení o „bruselském diktátu“ se v českém veřejném prostoru objevuje už od roku 2004 - tedy od doby, kdy se Česká republika stala součástí Evropské unie. Kromě odpůrců setrvání země v Unii ho využívají i další politici, často v případech, kdy nesouhlasí s některým rozhodnutím evropských institucí.

Před několika týdny například o diktátu z Bruselu mluvil v parlamentu předseda hnutí ANO Andrej Babiš. Slovní spojení použil při vyslovování názoru na postup Evropské unie při řešení ilegální migrace. „Brusel nám nemá co diktovat, koho si pozveme k nám domů,“ prohlásil mimo jiné.

V roce 2019, před zatím posledními eurovolbami, připravil spolek Manipulátoři výzkum o často používaných mýtech o Evropské unii na dezinformačních webech v předchozím roce. Tvrzení o diktátu Bruselu a omezení české suverenity se řadilo mezi nejpoužívanější. „Na sledovaných webech se tomuto tématu věnovalo 224 textů,“ zjistili autoři studie.

Podle nich dezinformátoři častěji využívali větu o diktátu Bruselu poté, co jej zmínili politici. „Za nárůstem počtu textů v červenci 2018 například stojí fakt, že Tomio Okamura při obhajobě předsednického křesla v SPD slovní spojení „diktát Bruselu“ používal ve svém kandidátském projevu. Dalším obdobím, kdy tento mýtus rezonoval, byla prezidentská volba, kdy byl Miloš Zeman líčen jako ten, kdo se dokáže Bruselu a jeho diktátu postavit,“ zaznělo ve studii.

Strana SPD používá tvrzení o diktátu Bruselu často. V roce 2022 jej například zmínila na svých webových stránkách v reakci na slova předsedkyně Evropské komise Ursuly von der Leyenové o možnosti většinového rozhodování v Unii. „Je to další krok k federalizaci Evropské unie, což by ve svých důsledcích fakticky znamenalo konec zbytků suverenity a samostatnosti České republiky,“ stálo v textu.

Česko zároveň není jedinou zemí, ve které o diktátu z Bruselu a ztrátě suverenity ve prospěch Evropské unie politici mluví. Pro příklad stačí zajít do sousedního Slovenska, kde tato slova opakovaně vyslovují členové nyní vládního hnutí Smer či nacionalistické SNS. „Už toho máme dost, Brusel nám stále diktuje, co máme dělat, co máme přijmout,“ prohlásil třeba loni na podzim při debatě před prezidentskými volbami předseda SNS Andrej Danko.

Jak je to doopravdy?

Ve skutečnosti Brusel - tedy Evropská unie - podle odborníků nic členským zemím, a tedy ani České republice, nediktuje. Legislativní procesy v Evropské unii jsou totiž nastaveny tak, že všechny členské státy se spolupodílí na rozhodování. „Tvrzení je nesmysl, protože Česká republika má přes evropské instituce možnost všechno, co se děje v Bruselu, ovlivňovat. Nic není České republice vnuceno bez toho, že by se mohli zástupci její vlády prostřednictvím Rady EU či Evropské rady k tomu vyjadřovat nebo budovat spojenectví, koalici, které by přijetí pro ně nevyhovujícího rozhodnutí zamezilo,“ vysvětlil pro Deník politolog z brněnské Masarykovy univerzity a vedoucí Mezinárodního politologického ústavu Petr Kaniok.

Naprostá většina evropských rozhodnutí se podle něj také neobejde bez schválení Evropského parlamentu, v němž jsou opět zastoupeni čeští europoslanci, kteří mají možnosti, jak rozhodnutí parlamentu ovlivnit.

Připustil, že někdy rozhodování v Unii může skončit tak, že se rozhodne ve prospěch věci, proti které se zástupci České republiky postavili. Ani v takovém případě ale nejde o diktát, nýbrž o v politice běžnou situaci. „Může se stát, že při vyjednávání čeští politici v evropských institucích neuspějí, že nejsme schopni ostatní partnery přesvědčit o tom, že naše pozice je lepší. Ale to je úplně normální věc. Teoreticky i prakticky má ČR k dispozici celou řadu nástrojů, které může k výhře svého názoru využít,“ dodal Kaniok.

Podobně se už dříve vyjádřila na webu i kancelář europoslance Luďka Niedermayera. „Malé a středně velké státy, mezi které Česká republika patří, jsou v institucích EU zastoupeny ve zvýhodněném poměru oproti státům velkým. Pokud hovoříme o „Bruselu“, musíme si uvědomit, že také ČR je v tomto případě Bruselem, nejedná se o odloučené mocenské centrum jako v případě sovětské Moskvy, ale o společný a demokratický rozhodovací aparát všech členských států,“ uvedla.

Verdikt Deníku: Lež

Prvního května 2004 rozšířila Česká republika mapu evropského společenství a připojila se mezi státy Evropské unie. Přístup ke společné politice a pravidlům dal popud ke vzniku lidové tvořivosti obyvatel i politiků, kteří během následujících dekád šířili i různé fámy nebo překrucovali fakta.