Prvního května 2004 rozšířila Česká republika mapu evropského společenství a připojila se mezi státy Evropské unie. Přístup ke společné politice a pravidlům dal popud ke vzniku lidové tvořivosti obyvatel i politiků, kteří během následujících dekád šířili i různé fámy nebo překrucovali fakta.

Evropská unie přitom nebyla jediným strůjcem této změny. Určitý zákaz olověných broků totiž skloňovala legislativa ještě před vstupem do Evropské unie. Jaká byla role EU, jaká domácího zákonodárství a proč zákaz vůbec vešel v platnost, se dozvíte v přehledu Deníku.

Tvrzení: Kvůli evropským zákonům se nesmí používat olověné broky, i když jiné jsou méně účinné

Kde je počátek problému a koho se dotkl nejvíc?

Vědecké zkoumání potvrdilo, že olovo, které je ve střelách, může mít negativní dopad na životní prostředí ve vodních a mokřadních ekosystémech. A ohrožuje tak zdravotní kondici vodních ptáků a dravců. „V Evropě otráví olovo odhadem kolem milionu ptáků ročně. Vysoká dávka vede rovnou k jejich úhynu, pokud se jedinci dostane do těla malé množství, zvíře nemůže trávit potravu, nepracuje mu dobře srdce, olovo ochromuje jeho nervovou soustavu, narušuje mu rozmnožování. A neexistuje žádná minimální ještě přijatelná dávka, olovo škodí v jakémkoliv množství,“ uvedla Česká společnost ornitologická.

Zákaz olova se pak neprosazoval jen kvůli vodním živočichům, ale i kvůli lidem. Třeba kvůli konzumaci divokých kachen a hus, na které na podzim pořádají hony myslivci. Právě ti se proti zákazu vyhrazovali nejvíc. Upozorňovali především na to, že olovo je jako střelivo nejspolehlivějším materiálem a alternativy, například v podobě oceli, způsobí řadu nepříjemností. Ocel má nižší hustotu, výrazněji tak ztrácí rychlost, energii, a ranivost je proto menší. Reálně hrozí, že bude zbytečně trpět. Komplikací byla i nutnost u některých myslivců vyměnit zbrojní arsenál.

Chtěla Evropská unie zrušit v češtině písměno Ř? Vyvracíme mýty o EU:

„Některé starší zbraně nejsou pro ocelové broky vůbec uzpůsobené. Pak vzniká riziko, že střelba může zbraň zničit, v horším případě může být střelba nepřesná a tudíž nebezpečná,“ vysvětlil před časem pro Deník Dominik Schramm, jednatel společnosti Czech Ammunition, která se zabývá prodejem zbraní a střeliva.

Protesty ale byly zbytečné, na sezónu honů na podzim 2023 už olověné broky nesměly. Nařízení zakazuje ve vzdálenosti do 100 metrů od mokřadů a v nich samotných. O tom, co je mokřad, se hojně a živě diskutovalo. Podle některých extrémních výkladů to totiž mohla být doslova každá kaluž. Místa nakonec na mapě definovala Agentura ochrany přírody a krajiny.

Jak to bylo doopravdy?

Podle vyjádření ministerstva životního prostředí (MŽP) byl v současné době platící zákaz střílet olověnými broky v mokřadech legislativní úprava, která nakonec vyšla čistě z přenesení evropské legislativy do české. Ale ani sama Česká republika nebyla v posledních dvaceti letech v tomto ohledu úplně nečinná. A dokonce ještě dříve, než Česko do EU vůbec vstoupilo.

V ČR usměrňoval používání olověných broků zákon č. 449/2001 Sbírky, o myslivosti, ve znění pozdějších předpisů. „Zákon o myslivosti už při svém přijetí v roce 2001 obsahoval zákaz používat olověné brokové náboje při lovu všech vodních ptáků, přičemž pro uplatňování tohoto zákazu bylo stanoveno přechodné období do konce roku 2010,“ potvrdila pro Deník mluvčí ministerstva životního prostředí Veronika Krejčí.

Evropská legislativa zakázala v mokřadech a jejich okolí olověné broky. Pro lovce je to komplikace:

Následně bylo znění zákazu novelou z roku 2013 upraveno tak, že se týkalo pouze lovu vodních ptáků na mokřadech. Od 31. prosince 2010 platil v ČR zákaz používat olověné brokové náboje k lovu vodního ptactva na mokřadech.

A proč se nařízení nedodržovalo a čekalo se až na unijní zákaz? Mohl za to nejasný výklad pojmu mokřad, který není v české legislativě nijak ukotven. „Ministerstvo zemědělství, jako gestor zákona o myslivosti, pojem „mokřad“ vztahovalo pouze k mokřadům mezinárodního významu vymezeným v ČR na základě Ramsarské úmluvy, v tom se neshodovalo s MŽP. Definice obsažená v evropském nařízení toto vyjasnila,“ vysvětlila mluvčí resortu Krejčí.

Verdikt Deníku: Polopravda

Prvního května 2004 rozšířila Česká republika mapu evropského společenství a připojila se mezi státy Evropské unie. Přístup ke společné politice a pravidlům dal popud ke vzniku lidové tvořivosti obyvatel i politiků, kteří během následujících dekád šířili i různé fámy nebo překrucovali fakta.