Opustí dětský domov, musí si vyřešit bydlení, práci, finance. V kapse mají jen jednorázové odchodné ve výši 15 až 25 tisíc korun. Z něj se nedá pořídit ani kauce na byt. „Výše odchodného je vzhledem k cenám zcela neadekvátní částka. Žádosti o dávky jsou administrativně náročné a oni stojí před složitým úkolem, jak si zajistit základní potřeby,“ upozornil ekonom z Centra ekonomických a tržních analýz Aleš Rod.

Navrhuje tyto peníze vložit dětem po jejich nástupu do domova do fondu nebo nerizikového finančního produktu a tím částku do jejich odchodu znásobit.

Klára Návratová si v dětství prošla peklem. „Děcák“ byl podle ní to nejlepší, co zažila:

Jejich úspěšné začlenění do života i na pracovní trh by se podle ekonoma státu vrátilo na vybraných daních či povinných pojistných platbách. Největší potenciál však Rod vidí u soukromého sektoru. Firmy by podle něj měly dát těmto mladým lidem šanci, brát je na stáže, nabídnout jim průvodce, kteří by jim pomohli se v práci začlenit. Získat mohou velmi motivované a vděčné zaměstnance.

| Video: Youtube

Bydlení nanečisto

Zcela nepřipravené ale děti z bran domova neodcházejí. Například v největším pražském dětském domově v Dolních Počernicích mají tzv. předcvičné bydlení pro děti kolem šestnácti let. Dostávají výplatu na jídlo, dopravu, drogerii. Musí sami hospodařit, nakupovat, vařit si a chodit řádně do školy. Když to zvládají, přecházejí do cvičných bytů – garsonek pro dva. „Jsou s námi v kontaktu, jezdí za nimi provázející pedagog. Zůstávají zde do konce studia. Když úspěšně absolvují, mají na dva roky nárok na startovací byt,“ popsala Lucie Dušková, která cvičné a předcvičné bydlení v Počernicích vede. Dětem také radí, aby co nejdéle studovaly a odchod z domova je tak čekal až ve zralejším věku.

Připravovat mládež v domovech na životní zlom pomáhá třeba organizace Dejme dětem šanci. Spolupracuje s padesátkou zařízení, podpořila už 4,5 tisíce klientů. „Situaci nelze řešit až v momentě, kdy odcházejí. Musíte s nimi pracovat několik let dopředu, aby vám uvěřili, že nabízená cesta je správná,“ vysvětlila ředitelka organizace Michaela Chovancová. Nejde jim už nic nařizovat, musí sami chtít.

Jarek Lambor zažil krušné dětství. Nyní se věnuje tanci:

Podporují je také při studiu na kvalitnějších školách, aby teenageři nemuseli chodit jen na nejbližší učiliště. Jejich chloubou jsou třeba tanečník a choreograf Jarek Lambor (27), absolvent HAMU, nebo Klára Návratová (21), studentka filmové režie na Vysoké škole múzických umění v Bratislavě.

close Jarek, Klára a Veronika patří k dětem z dětských domovů, které podpořila organizace Dejme dětem šanci a umožnila jim studovat obory svých snů. info Zdroj: Deník/Zuzana Hronová zoom_in Jarek, Klára a Veronika patří k dětem z dětských domovů, které podpořila organizace Dejme dětem šanci a umožnila jim studovat obory svých snů.

V projektech organizace si dárci mohou vybrat, které dítě finančně podpoří, jaké přání splní nebo koho v rámci hostitelské péče vezmou na víkend či na dovolenou.

Chybí jim sebedůvěra

Přechod z ústavní péče do samostatného života pomáhá zvládat i Nadační fond Společné kroky. Podle předsedy správní rady a psychologického poradce Petra Šusty nelze jen děti vodit za ruku. „Musí se vést k tomu, aby se o sebe dokázaly postarat samy,“ uvedl. Vysvětlil také, že člověk s narušeným citovým poutem z dětství má problém s důvěrou v jiné lidi a v instituce. „Už jen opuštění biologické rodiny způsobuje dítěti trauma. K tomu se často přidává nedostatečná péče, domácí násilí, zneužívání,“ sdělil.

Z děcáku do života

V Česku žije zhruba 5600 lidí ve věku 18 až 26 let, kteří absolvují přechod z dětského domova do samostatného života. Nezvládne ho zhruba čtvrtina dětí. Podle odhadů ekonoma Aleše Roda z Centra ekonomických a tržních analýz to stát stojí kolem 380 milionů korun ročně. Na náročné výzvy zůstávají sami, nemají rodinné zázemí, které by je podrželo. Jak to zvládají? Jejich příběhy začíná mapovat Deník.cz ve spolupráci s projektem Neviditelní ve svém novém seriálu.