Předchozí
1 z 7
Další

K hokeji jsem se dostal v šesti letech. Už rok předtím jsem jezdil motocross na motorce, ale moji kamarádi ze školky a bratranec hráli hokej a jednou se mě teta zeptala, jestli nechci jít s nimi na trénink. Tak jsem šel a od první chvíle, kdy jsme začali hrát, mě to hrozně začalo bavit.

Už tenkrát jsem věděl, že bych se tomu chtěl věnovat mnohem víc, než těm motorkám, ke kterým mě vedl taťka. Zlomovým bodem bylo to, když v sedmé třídě kluci začali odcházet do lepších klubů a já dostal nabídku na přestup taky. 

Zdroj: Archiv Jana Bartka

Tak jsem se toho chytnul a chtěl jsem se vypracovat spolu s nimi. V Novém Jičíně bylo silné jádro, a protože jsem s kluky chtěl pokračovat dál, po základce jsem nastoupil na střední školu do Třince, kde jsme s kluky trénovali.

Bydlel jsem tam sám jako ostatní kluci na hotelu, a vlastně jsem tam v mládežnických kategoriích byl až do svých 20 let. Pak jsem měl možnost poprvé nahlédnout do A týmu Třince.

Zdroj: Archiv Jana Bartka

Tenkrát ale zakládal Třinec svou farmu ve Frýdku Místku, takže mladé perspektivní kluky posílali do Frýdku. A tak se to střídalo, že jsem hrál v Třinci i ve Frýdku, v jednadvaceti jsem se pak přestěhoval do Frýdku Místku. Když jsem tam hrál třetím rokem, což bylo loni, dařilo se mi bodově i herně a přes agenta si mě všiml tým ze švýcarského Lugana.

Chtěli mě dosadit k nim na farmářský tým Biasca Ticino Rockets, a nabídli mi, že by mě vytáhli i do té nejvyšší soutěže. Byla to pro mě výborná nabídka i výzva, a tak jsem koncem července 2019 odjel na 4 měsíce hrát do Švýcarska.

Zdroj: Archiv Jana Bartka

Švýcarský životní styl mě očaroval. Byl jsem v italské části, kde se tedy převážně mluvilo italsky, a znát byl i ten jejich styl života. Místní lidé byli příjemní, v pohodě, bez stresu, ne jako tady u nás.

My tady žijeme strašně moc ve spěchu, tam je to volnější, a to se mi líbilo. Co se týče stylu v hokeji, tak tam byl spíše styl kanadský – chtějí všechno tlačit do brány a hrát co nejtvrdší hokej, kdežto u nás hráči chtějí být kreativní, tvořit hru a nahrávat si - a to tam tak vůbec nebylo.

Zdroj: Archiv Jana Bartka

A právě z hokejového hlediska jsem se rozhodl vrátit. Hodně jsme prohrávali, nedařilo se, tak jsem se rozhodl, že to tam chci ukončit a vrátit se zpátky. Teď už dva měsíce figuruju v třinecké organizaci, taky jsem zpátky ve Frýdku, kde bojujeme o playoff.

Co bude příští rok, to netuším, teď v dubnu mi končí smlouva a uvidíme, jaké kluby budou mít zájem. Jsem rád, že během mého působení ve Švýcarsku jsem si mohl chodit pro rady, třeba k Tomášovi Kubalíkovi, což je bratr úspěšného hráče NHL Dominika Kubalíka, to mě hodně posunulo dál.

Zdroj: Archiv Jana Bartka

Kdo je mým vzorem? Řekl bych, že Steven Stamkos, hráč NHL v týmu Tampy Bay. Je sice útočník a já obránce, ale hodně fandím Tampě a on je kapitán, zároveň patří k nejlepším hráčům ligy, takže rozhodování nebylo moc těžké (smích).

Ovšem není to tak, že bych hokej nějak extra sledoval. Když přijdu domů z tréninku, tak se dívám, když hraje nároďák, extraliga nebo Třinec, ale jinak ne, chci si taky někdy odpočinout od hokeje.

Zdroj: Archiv Jana Bartka

Za největší dosavadní úspěch považuju vítězství v juniorské soutěži, a taky vítězství na MS v inline hokeji, které jsme hráli s kluky během letní přípravy před čtyřmi lety. Víc mě však baví hokej na ledě, který je sledovanější, i když kdo ví, možná inline taky prorazí a bude se fandit, tak jako se fandí nám na ledě. 

Tereza Jelínková

Zdroj: Archiv Jana Bartka