Kliknutím zvětšítePolicejní stanici obklopily davy. Bylo 16. září 1952 a torontským policistům se právě podařilo zatknout členy takzvaného Boydova gangu. Mezi shromážděnými lidmi kolem stanice byly převážně ženy. Křičely, tleskaly rukama, doslova šílely. Neječely proto, aby podpořily policisty, kteří dopadli nebezpečné gangstery, jež měli na svědomí nespočet přepadů bank, a dokonce život policejního důstojníka. Naopak.
Shromáždění lidé přišli proto, aby zahlédli zločince, kteří byli v posledních dvou letech hvězdami titulních stran. Mnozí je považovali za hrdiny. „Dospívající dívky stály u stanice a křičely: Chceme Boyda,“ psal o den později kanadský list Globe.
Čtveřice gangsterů z takzvaného Boydova gangu měla mezi běžnými lidmi množství příznivců, byť to ve skutečnosti opravdu nebyli žádní Jánošíkové nebo Robinové Hoodové, kteří by bohatým brali a chudým dávali. Zločinec Edwin Alonzo Boyd, podle kterého dostal gang jméno, byl velmi pohledný. A za hezké označoval dobový tisk i jeho kumpány.
Banky vykrádali s pistolí v ruce a povedlo se jim nashromáždit ohromnou kupu peněz. Nejvíce senzace však vyvolaly jejich pověstné a geniální útěky z vězení. Ten druhý a slavnější se odehrál před sedmdesáti lety, 8. září 1952. Z dozorců tehdy gangsteři udělali skutečné hlupáky.
Gangster Edwin Alonzo Boyd (uprostřed).Útěk navíc okamžitě zaujal pozornost médií. Shodou okolností se odehrál přímo v den, kdy kanadský celostátní kanál CBC spustil pravidelné každodenní zpravodajství. „Hlasatel CBC Lorne Greene, pozdější filmová hvězda, zlověstným tónem popisoval masivní pátrání po zločincích. Honba na ně byla skutečně nevídaná, zahrnovala totiž celé roje policistů a odměnu v závratné výši 26 tisíc dolarů (v přepočtu na současnou hodnotu peněz zhruba 4,8 milionu korun, pozn. red.),“ uvádí server TVO Today.
Policistův syn
Nejslavnější a údajně nejhezčí člen Boydova gangu, Edwin Alonzo Boyd, se narodil v roce 1914. Když se jeho otec vrátil z první světové války, nastoupil k policii. Jeho syn se ale už jako dospívající začal dostávat do problémů se zákonem. Za druhé světové války, kdy byl nasazen v Evropě, se sice uklidnil a oženil, po skončení konfliktu a návratu do Kanady i s novomanželkou a třemi dětmi se ale opět dostal na šikmou plochu.
Život bez porušování zákona pro něj zkrátka nebyl. „Po demobilizaci se začal živit jako řidič hromadné dopravy, ale to ho brzy začalo nudit, a tak dal výpověď a vrátil se k životu zločince. V Torontu vykonal sérii ozbrojených přepadů bank, první se odehrál v pobočce Bank of Montreal. Boyd použil německou pistoli, ukořistěnou v Evropě za války, a tou vyhrožoval personálu,“ popisuje server TVO Today.
Jako bankovní lupič měl Boyd velké úspěchy. Přestože byl při první loupeži opilý, odnesl si z ní v přepočtu na současnou hodnotu peněz skoro 650 tisíc korun. Podle svědků byl při akcích rychlý, většinou přeskočil přepážku, namířil na zaměstnance banky zbraň, vzal peníze a za chvíli zmizel.
Policistům úspěšně unikal skoro dva roky, pak ale muži zákona dopadli jeho parťáka, a ten při výslechu řekl všechno, co věděl. Boyd, jehož manželka stála celou dobu při něm a v „kariéře“ ho podporovala, skončil ve věznici Don Jail v Torontu. Jenže místo aby tím jeho zločinecká dráha skončila, naopak se dostala na vyšší level. Právě ve věznici totiž vznikl slavný Boydův gang.
Kadeřník bez nohy, hezoun a Klaun
Hříšník se za mřížemi potkal s jistými Lenniem Jacksonem, bývalým kadeřníkem, a násilníkem Williem Jacksonem přezdívaným Klaun (Jacksonové nebyli příbuzní, šlo pouze o shodu jmen). Trio, které se živilo stejnou činností – i Jacksonové vykrádali banky – si padlo do noty a muži spolu brzy naplánovali útěk.
Věznice Don Jail byla starým vězením, vybudovaným v devatenáctém století. Hygienické podmínky zde panovaly hrozné – vězni museli jako záchod i v polovině dvacátého století používat vědra a zabezpečení také nebylo dokonalé. „Lennie Jackson přišel roky předtím při zelezniční nehodě o nohu a nosil dřevěnou protézu. V ní postupně propašoval do cely několik ostří z pil,“ připomíná server TVO Today.
Vstupní budova věznice Don Jail v Torontu. Právě odtud dvakrát utekl slavný Boydův gang.
Jednoho dne v listopadu 1951 pak dozorci s hrůzou zjistili, že mříže na oknech jsou prořezané a tři vězni chybí. „Po vydařeném útěku z vězení se nově vytvořený gang vrhnul na sérii bankovních loupeží a mimo jiné se postaral i o tu největší v dosavadní historii Kanady. V následujícím roce se skupina stala hvězdou titulních stran,“ zmiňuje server The Canadian Encyclopedia.
Trojice se na svobodě spojila ještě s gangsterem a násilníkem Valentem Lessem, známým pod jménem Steve Suchan, a při čtyřech loupežích se jim v přepočtu na současné peníze povedlo ukrást zhruba šestnáct milionů korun. Šéfem gangu byl jednonohý Lennie Jackson, ovšem vzhledem k hezkému zevnějšku se noviny soustředily k Jacksonově nelibosti zejména na Boyda, a podle něho také daly skupině lupičů i přezdívku. Boyd s manželkou si část ukradených peněz užili podle reportáže CBC třeba na dovolené u moře, v luxusním resortu.
Jenže pak přišel čin, který policejní hon na čtyři lupiče výrazně zintenzivnil. „Šestého března 1952 detektivové Edmund Tong a Roy Perry zastavili černé auto, které chtěli zkontrolovat. Jak se přibližovali k vozidlu, řidič stáhnul okénko a začal i s vedle sedícím kumpánem střílet. Tonga i Perryho vážně poranili. Útočníky nebyl nikdo jiný, než Steve Suchan a Lennie Jackson z Boydova gangu,“ píše server The Canadian Encyclopedia.
Tisk každý den přinášel zprávy o tom, jak se postřeleným policistům daří. „Když Tong v nemocnici zemřel, veřejné mínění o Boydově gangu se změnilo,“ přibližuje reportáž CBC. Suchana a Jacksona následně policisté dopadli po zuřivé přestřelce (byla jí přítomna i krásná Suchanova novomanželka, v té době těhotná), při které byli oba gangsteři postřeleni. Druhý Jackson byl zatčen už o pár měsíců dříve v nočním klubu. Chyběl tedy Boyd. Na toho policisté nalíčili past. Když zjistili, kde se i s manželkou ukrývají, počkali do noci, až pár usne, a až pak vtrhli do bytu. Povedlo se jim tak vyhnout dalšímu střílení.
Dokonalý útěk
Nad Boydovým gangem sklapla past. Celá čtveřice se ocitla pod zámkem, opět ve věznici Don Jail. Jenže policisté udělali nepochopitelnou chybu. Ve víře, že tak Boydův gang snáze uhlídají, nechali všechny čtyři muže dny trávit pospolu ve vězeňské nemocnici. Jen na noc je zavřeli do cely, kam navíc nainstalovali mikrofon.
Jelikož v té době věznice navíc trpěla nedostatkem dozorců, Boydova parta měla dost času vymyslet další plán útěku. A byl to vskutku originální nápad. „Blok s celami měl být zabezpečený, ale Boydův gang zjistil, že místo mezi pátou a sedmou ráno nikdo nestřeží. Zločincům došlo, že pokud se jim povede dostat z cel v tomto časovém okně, mohou v příhodnou chvíli opět prořezat mříže na okně v chodbě, jako se jim to povedlo při předchozím útěku,“ zmiňuje web TVO Today.
Jednoho večera pak Willie Jackson, zkušený v kapesních krádežích, ukradl klíč od cely z opasku kolemjdoucího dozorce. Ten si ničeho nevšiml. Jackson, který měl vyschlou, nepružnou pokožku, si následně otiskl klíč do dlaně. „Otisk mu tam zůstal dost dlouho na to, aby Boyd vyřezal ze železa, které někdo propašoval do vězení, kopii klíče,“ píše server TVO Today.
Od té chvíle čtveřice gangsterů každé ráno, v nestřežených dvou hodinách mezi pátou a sedmou, kdy na chodbách nebyli žádní dozorci, postupně nařezávala mříže v oknech. „Trvalo to celý měsíc. Stopy po řežání zločinci překrývali směsí mýdla a špíny. A v době, kdy pracovali, dávali na mikrofony ve svých celách polštáře, aby nikdo nemohl slyšet hluk,“ nastiňuje server TVO Today.
Osmého září 1952 čtveřice zmizela. Jejich druhý útěk byl senzací. „Zahanbený starosta Toronta uvedl, že jde o nejtrapnější situaci pro bezpečnostní složky v historii města,“ informovalo tehdy dobové vydání listu Toronto Daily Star.
Rozjela se pátrací akce, jaká neměla v historii města obdoby. „Celé Toronto bylo proměněno v síť kontrolních stanovišť a prakticky každý policista ve městě i celé Kanadě byl připraven střílet hned, jak by jen jedním okem zahlédl někoho z uprchlíků. Místní taverny a pochybné čtvrti metodicky prohledávali policejní těžkooděnci,“ psal tehdy list Globe.
Oprátka pro vrahy
Legendární útěk Boydova gangu nakonec skončil po pár dnech. Policisté totiž začali dostávat stížnosti místních, že jednu opuštěnou farmu v blízkém městě Don Valley zřejmě obsadili bezdomovci. Když se tam hlídka vydala prověřit situaci, zjistila, že farma se stala útočištěm hledaných uprchlíků z vězení. Policie farmu obklíčila tak, že si nikdo z kumpánů ničeho nevšiml, a Boydův gang se nakonec vzdal bez boje.
Při následném soudu dostal Boyd doživotí a Willie Jackson třicet let vězení. Oba byli odsouzeni za loupeže a po letech za dobré chování předčasně propuštěni.
Jejich dva kumpáni, kteří měli na svědomí vraždu policisty, skončili o poznání hůř – dostali trest smrti. „Oba pověsili shodou okolností ve stejné věznici, ze které předtím utekli,“ uvádí web The Canadian Encyclopedia.
Hezoun Boyd se dostal z vězení v roce 1962 a ke zločinecké dráze se už nevrátil. Mezitím se mu rozpadlo manželství. Dokonce musel na svou ženu přivolat policisty. „Edwin Alonzo Boyd o uplynulé noci žádal o policejní pomoc, když ho obtěžovala jeho žena a její nový přítel. Boyd tehdy žil v domě se svými dětmi a jeho opilá žena a její stejně opilý společník se začali do domu dobývat. Žena následně uvedla, že si chtěla z domu vzít své šatstvo,“ psal v roce 1962 list Toronto Star.
O něco později se Boyd rozvedl a pod novým jménem začal nový život ve městě Victoria. Zde se živil jako řidič autobusu pro postižené lidi a poznal svou novou manželku, tělesně postiženou ženu, o kterou se pak do konce života staral.
V roce 2002, dva měsíce před svou smrtí v osmaosmdesáti letech, Boyd poskytl rozhovor stanici CBC, v němž se přiznal k tomu, že v roce 1947 zavraždil dva lidi, což odpovídalo nevyřešené vraždě Iris Scottové a George Viguse. Než se ale stihlo rozjet policejní vyšetřování, bývalý gangster zemřel.
20
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
