Černý ďábel Hartmann. Rudé armádě sestřelil 345 letadel, přežil i peklo v gulagu

Pohublí zajatci se od baráků rychle přesunuli k plotu z ostnatého drátu. „To je Hartmann!“ křičí nadšeně. Do drsného tábora Ďaretka na Urale právě dorazila živá legenda z Olympu stíhačského nebe, nositel nejvyššího německého vyznamenání za statečnost. Pro Němce v ruském zajetí je to živá voda. „Přišel tam jeden z nejdůležitějších a nejproblematičtějších zajatců Sovětů,“ uvádí publicisté Raymond Toliver a Trevor Constable.

Maďaři po boku Hitlera. Když před 80 lety vstoupili na Ukrajinu, čekalo je peklo

Jako rekordmana v počtu sestřelů ho znal celý svět. Poválečnou spolupráci se Sověty ale odmítl. Nátlaku odolal i na samotce. Po letech snažení ho odsoudili jako válečného zločince k 25 letům nucených prací. Odmítl pracovat, německé válečné zločince v uhelných dolech tábora Šachty měl dovést k menší vzpouře. Dokonce zařídil příjezd mezinárodní komise k prošetření poměrů. Tak ho poslali do tvrdšího tábora Ďaretka…

Do letadla jako do auta

Erich Hartmann prožil kus dětství v Číně s otcem, který pracoval jako lékař. Ve svých čtrnácti už zpátky v Německu získal průkaz plachtaře na kluzáky v programu pod záštitou Hitlerjugend. V roce 1939, kdy vypukla válka, pak i pilotní průkaz na letadla. Vzpomínal, že v jeho okolí létali snad všichni. „Nástup do letadla pro mě byl jako nástup do auta,“ říkal.

Přezdívku Bubi získal pro jeho dětský vzhled. Jako dvacetiletý hejsek se při výcviku před nasazením na frontě předváděl. Porušil předpisy, za nepovolené manévry hned dostal stopku. Na pár dní nesměl do vzduchu. „Zachránilo mi to život,“ tvrdil později. Jeho letoun druhý den převzal jiný pilot Luftwaffe. Zabil se při nouzovém přistání kvůli poruše.

Před 80 lety se Británie tvrdě pomstila Němcům. A to dvouhodinovou zkázou z nebe

Na východní frontě talentovaný stíhač našel souznění se strojem Messerschmitt Bf 109. Bojoval od podzimu 1942 do května 1945. Za tu dobu měl 1404 bojových letů, přestál 825 vzdušných soubojů a jeho 352 sestřelených nepřátel je nepřekonatelným rekordem.

První stovky dosáhl zhruba po roce na frontě. Zasahoval u Charkova, v Záporoží i na Krymu. „Legenda o Černém ďáblu začala vznikat, když si Hartmann dal pomalovat kryt motoru černým tulipánovým vzorem,“ uvádí Toliver a Constable. Jeho pověst údajně mnohé ruské piloty předem odradila od souboje.

Jak připomínají znalci, Hartmannova kalibru v dějinách dosáhl málokdo. „Jeho největší soupeř Gerd Barkhorn sestřelil o 51 letadel méně. Nesmrtelný Manfred von Richthofen, nejúspěšnější stíhač první světové války, čtyřikrát méně letadel,“ píší autoři knihy Sundejte Hartmanna! Vyhnul se i zraněním, přestože na východní frontě zažil čtrnáct nouzových přistání.

Měl nervy z ocele. Podle jeho někdejšího pobočníka Willa van de Kampa úspěchů dosáhl zvláštním způsobem útočení. Přímým, z nejkratší vzdálenosti. Střílel často na méně než třicet metrů. Vyhýbal se boji v zatáčkách.

Vlčí doupě a brilianty

Více než sta sestřelů dosáhli mnozí stíhači eskadry JG 52. „Mezi letkami, skupinami a eskadrami panovala rivalita… Piloti se večer scházeli a sledovali výsledky,“ líčí publicisté.

Po třístém sestřelu Hartmannovi osobně ve Vlčím doupěti předal Adolf Hitler vyznamenání - brilianty. Bylo to už po nezdařeném atentátu na vůdce z 20. července 1944. Při zvýšených bezpečnostních opatřeních si stíhač přesto údajně směl ponechat osobní zbraň i v zóně „beze zbraní“.

Odměnou k „diamantům“ byla desetidenní dovolená. Hartmann se při této příležitosti v září 1944 oženil se svou dlouholetou láskou z mládí Ursulou Paetschovou.

Největší tanková bitva nebyla ta u Prochorovky. K horšímu střetu došlo dříve

Jak postupovala fronta na západ, jeho skupina ke sklonku války vyrážela do vzduchu z Německého Brodu. Nad Československem bojoval i s americkými Mustangy. Proti ruskému bombardovacímu svazu letěl k Praze, poslední sestřelený letoun mu připsali v den bezpodmínečné kapitulace Německa nad Brnem.

Hartmannova jednotka se po pochodu směrem na Strakonice vzdala americké 90. pěší divizi. Američané však celou jeho jednotku s piloty i pozemním personálem předali podle dohod z Jalty Sovětům.

Kritika létající rakve

Následovala těžká životní epizoda v gulazích. Propuštění z Ruska se dočkal v roce 1955. I díky německému kancléři Konrádu Adenauerovi. Do vlasti se vrátil v posledním transportu německých zajatců. Nic z toho by se nestalo, nebýt jeho loajality.

V roce 1945 dostal nabídku zůstat mimo bojovou zónu, vrátil se raději ke své jednotce na frontu. „Rozhodnutí ho stálo deset let tvrdého a úplně zbytečného zajetí v Rusku,“ konstatoval později velitel německých stíhacích sil za války Adolf Galland.

Zuřivá bitva o Cholm: Šílený masakr trval 105 dnů, přinesl sběratelskou vzácnost

Erich Hartmann se brzy poté stal důstojníkem v nově budované Luftwaffe a velitelem první západoněmecké jednotky proudových letadel. Ve Spojených státech se seznámil i s letouny Lockheed F-104 Starfighter. Považoval je za nebezpečné a postavil se proti jejich nákupu.

Zpětně se ukázalo, že měl pravdu. Stroj získal přezdívku „létající rakev“. V šedesátých letech došlo k 269 haváriím a ztrátě 116 německých pilotů. Otevřenou kritikou si ale uškodil a v roce 1970 odešel do předčasného důchodu. Rusko legendárního pilota plně rehabilitovalo až po jeho smrti, v lednu 1997.