Prvního května 2004 rozšířila Česká republika mapu evropského společenství a připojila se mezi státy Evropské unie. Přístup ke společné politice a pravidlům dal popud ke vzniku lidové tvořivosti obyvatel i politiků, kteří během následujících dekád šířili i různé fámy nebo překrucovali fakta.

Tvrzení: Evropská unie je moderním nástrojem, díky němuž Německo vládne Evropě

Odkud se vzalo, kde vzniklo a jak se šířilo:

Tvrzení o nadvládě Německa nad Evropskou unii se objevuje v souvislosti s velikostí země, počtem německých europoslanců v Evropském parlamentu či s faktem, že v současnosti je předsedkyní Evropské komise Němka Ursula von der Leyenová.

V roce 2019, před zatím posledními eurovolbami, připravil spolek Manipulátoři výzkum o často používaných mýtech o Evropské unii na dezinformačních webech v předchozím roce. Tvrzení o nadvládě Německa (případně Francie) nad Unií se sice neřadilo mezi nejpoužívanější, přesto se objevilo v desítkách lživých textů. „Mýtus o hegemonii Německa a Francie při rozhodování o politikách EU se objevil 80 textech. Nejčastěji byl spojován s otázkou migrace. Chování Francie a Německa bylo připodobňováno například k diktátorům Adolfu Hitlerovi a Josifu V. Stalinovi. Zároveň se na sledovaných webech objevovalo tvrzení, že Francie a Německo vytvářejí na případné odpůrce ekonomický tlak,“ zjistili autoři studie.

Tvrzení o nadvládě Německa se objevuje v souvislosti s různými rozhodnutími Unie v dezinformačních facebookových skupinách pravidelně dosud. Například ve skupině Češi, táhněme za jeden provaz se v roce 2022 objevil příspěvek ve znění: „EU vládne Německo, tento nebezpečný národ, jak ukázali dějiny, se snaží opět podmanit si Evropu. Pokud chtějí stýty v Evropě získat opět svobodu, musí ven z EU.“ (citace jazykově neupravována, pozn. red.)

Podobně jako v případě lživého tvrzení o takzvaném bruselském diktátu, i nařčení, že Německo prostřednictvím Unie ovládá Evropu, nezaznívá pouze v České republice. Například v roce 2021 předseda polské strany Právo a Spravedlnost Jarosław Kaczyński prohlásil, že německá vláda se pokouší přeměnit Evropskou unii na německou čtvrtou říši, čímž narážel na dobu druhé světové války.

Jak je to doopravdy?

Ve skutečnosti je Evropská unie nastavena svým fungováním tak, aby žádný stát - a tedy ani Německo - neměl větší moc než ostatní členské země. „Toto tvrzení je naprosto nesmyslná věc, která se nezakládá na žádné empirické realitě. Německo sice má v hlavních institucích, jako je Evropský parlament či Rada, nejvíce mandátů, ovšem nemůže samo o sobě nic prosadit. I v těchto institucích, které jsou postaveny na velikosti populace daného státu, jsou velké země - včetně Německa - vždy znevýhodněny na úkor slabších států. Všechny velké státy se vždy musí domluvit na rozhodnutích se skupinou menších zemí, žádný stát nemůže nikomu nic diktovat,“ vysvětlil pro Deník politolog z brněnské Masarykovy univerzity a vedoucí Mezinárodního politologického ústavu Petr Kaniok.

Stejně vnímá tvrzení o nadvládě Německa nad Evropskou unii i lidovecký europoslanec Tomáš Zdechovský. Podle jeho zkušeností z rozhodování evropských institucí Německo nemá v jednotlivých orgánech Unie výrazněji silnější hlas. „Kdyby to byla pravda, tak první, kdo křičí jsou Francie, Itálie, Španělsko a Polsko, země, které se samy cítí jako ty, které diktují agentu EU. Německo je sice největší stát Unie, má nejvíce europoslanců, má předsedkyni Evropské komise, ale řadu klíčových postů a jednání vedou právě ostatní státy,“ řekl Zdechovský Deníku.

Podle něj neplatí ani to, že by Německo ostatní státy v Unii řídilo tlakem na evropské peníze. „Jsem vlastně překvapen, že v řadě důležitých výborů Německo nemá tak důrazný hlas, jak bych od něj očekával. Příkladem může být jeho působení v kontrolním výboru - Německo dává nejvíce peněz do evropského rozpočtu a přitom je málokdy hlavním kritikem kradení zdrojů Unie,“ poznamenal Zdechovský.

Verdikt Deníku: Lež

Prvního května 2004 rozšířila Česká republika mapu evropského společenství a připojila se mezi státy Evropské unie. Přístup ke společné politice a pravidlům dal popud ke vzniku lidové tvořivosti obyvatel i politiků, kteří během následujících dekád šířili i různé fámy nebo překrucovali fakta.