Mluvíme spolu ve dnech, kdy si Česká republika a s ní i celá Evropa připomínají dvacáté výročí rozšíření Evropské unie o desítku nových členských zemí, především ze střední a východní Evropy. Byla to invaze barbarů?
Ani ne. Vzpomínám si na uvítací ceremoniál, když jsme vyvěšovali vlajky deseti nových států Evropské unie a všichni lidé vyšli z Evropského parlamentu, aby se na to mohli podívat. To byla velmi emocionální chvíle.

Ono to rozšíření bylo velmi velké, vlastně skoro o polovinu států.
Bylo nás tehdy patnáct států, deset vstupovalo a potom ještě vstoupily Rumunsko a Bulharsko a po nich Chorvatsko. A pak jedna země, Británie, odešla.

A změnilo to Evropský parlament?
Určitě, o tom není sporu. V mnoha směrech. Přibylo nám mnoho jednacích řečí, museli jsme rozšířit naše zázemí, přibylo mnoho jednacích místností, mnoho kabin pro tlumočníky. A také jsme se změnily ze západoevropského uskupení v evropské. To změnilo i náš pohled na svět a konkrétně třeba na Rusko.

Členové onoho národa potom také poprvé usedli v Evropském parlamentu. A dodnes jsou v něm nejméně tři nebo čtyři etničtí Rusové mluvící svojí mateřštinou.
To je pravda. V Evropské unii se ocitly po rozšíření rusky mluvící menšiny a v některých členských zemích byli jejich zástupci zvoleni do Evropského parlamentu. Jsme si toho vědomi, ale ruština není jazyk, v němž by se v Evropském parlamentu pracovalo. Protože to však byla dorozumívací řeč mezi lidmi z východní části Evropy, na chodbách můžete tento jazyk zaslechnout.

V roce 2004 se nejednalo jen o rozšíření na východ, ale také do Středomoří. Při úvahách o tom, za jakých podmínek by mohla Ukrajina vstoupit do EU, se připomíná, že v rámci rozšíření vstoupila do Evropské unie i země, část jejíhož mezinárodně uznávaného území není pod její kontrolou. Tedy Kypr.
Kypr je skutečně ojedinělý problém, kdy tento stát od invaze v roce 1974 nekontroluje celé své území. Toto území je součástí Evropské unie, ale za zvláštních podmínek. Nazývá se to teritorium, které není pod kontrolou kyperské vlády.

Konají se na mezinárodně neuznávaném Severním Kypru volby do Evropského parlamentu?
Ne, ale občané Kypru, kteří žijí na severu ostrova, tedy turecky mluvící Kypřané mohou po překročení hranice mezi severem a jihem v jižní části do Evropského parlamentu volit. To je jejich právo. Pravdou je, že v končícím evropském parlamentu jsme měli europoslance z Kypru, který mluvil turecky.

Česká republika se v žebříčcích účasti ve volbách do Evropského parlamentu pravidelně umisťuje na jednom z posledních míst. Máte pro to nějaké vysvětlení? Je to něco, co je ve východní Evropě obvyklé?
Ve střední a východní Evropě je skupina zemí, kde je velice nízká účast ve volbách. Česko není úplně nejhorší, nejhorší byli vaši sousedé Slováci, velice nízká účast byla také v Chorvatsku. Někdy to bývá i tím, že je náhodou moc voleb po sobě, jako to bude nyní na Slovensku.

Ale v Maďarsku a Polsku chodí volit daleko více lidí než v Česku.
To je pravda. Ale je to různé případ od případu. Někde se dá pozorovat rostoucí zájem, pokud ten přijde i teď v České republice, bude to dobrá zpráva. A pokud jde o důvody, někdy je to dané historií té dané země, signály, které vysílá domácí politická scéna, či vzdáleností od Bruselu…

My Češi jsme měli už za monarchie parlament ve Vídni a ani ten jsme příliš nebrali za ten náš.
Na tom možná něco bude. Ale velká většina Čechů si myslí, že členství v Evropské unii je pro jejich zemi i pro ně osobně dobrou věcí. A my věříme, a vedeme proto i předvolební kampaň vyzývající k účasti, že si občané EU uvědomí, že tyto volby jsou pro ně důležité. Důležité pro to, aby i oni byli součástí evropské demokracie a politického života. Nejde jen o to zvolit lidi, které chcete, aby vás zastupovali. Ale je to také projev zájmu o svět - demokratický svět, ve kterém žijeme. Právě na něj je dnes veden útok z mnoha stran. Zcela viditelné je to na Ukrajině.