Sobotní dopoledne patřilo v Hodslavicích sportu, ovšem nijak vážnému. Obyvatelé si už po jedenácté přišli zaběhat ulicemi obce. Přidat se mohl kdokoli, od malých dětí po seniory. Trať totiž nebyla nijak dlouhá, pouhou 1 míli.

Tuto už téměř tradici založili místní, když jim byla dlouhá chvíle v hospodě. „Před lety se sešli chlapi v hospodě a řekli si, že by nebylo špatné udělat nějakou recesi, a tak vymysleli běh z jednoho konce dědiny na druhý, prostě z jedné hospody do druhé,“ vysvětlila historii běhu organizátorka Alena Kulíšková. Závod se ujal, a tak místní obyvatelé běhají jeden rok zdola nahoru a druhý zase shora dolů.

Letos se startovalo z dolního konce. Někteří účastníci poctivě běželi, někteří šli a jiní si z toho dělali legraci, když se oblékli do různých kostýmů. Zvláštní obdiv si pak vysloužili rodiče s kočárky, kteří poctivě tlačili mnohdy spící dítě napříč obcí. Jiní zase běželi s menšími dětmi a cestou jim dodávali odvahy. „Nám se běželo dobře, chvilku jsme šli a pak třeba běželi. Já jsem tady dneska spíš jen tak pro čárku než kvůli umístění. Běhám s děckem, a to moc rychle nejde,“ zasmál se běžec Býma, jenž se této akce účastní už od jejího počátku.

Mezi odvážlivci, kteří se probojovávali cestou do mírného kopce, a ještě pod palbou občasných zbloudilých sněhových vloček, běželi také dva mladí vojáci a dvojník slavného Emila Zátopka. „Já jsem běžec dlouhých tratí a za Zátopka tady ještě nikdo neběhal, tak jsem šel já. Minule jsem byl za zdravotní sestřičku a třeba za potápěče,“ vzpomenul Alois Kolařík, který se do běhu pustil v krátkých kalhotách a bílém tílku.

Do cíle doběhli, nebo v některých případech došli, všichni účastníci, které už čekalo malé pohoštění a ceny.