Před více než deseti lety se začalo na místě starého vápencového lomu Dolní Kamenárka ve Štramberku s výstavbou botanické zahrady a arboreta. Ačkoli je zahrada stále ve fázi dokončování, je v provozu a od května do září nabízí návštěvníkům nevšední pohled na faunu a flóru vápencového prostředí. Ne všem však stačí obdivovat rostliny pouze okem.

Podle tamějšího majitele a správce Petra Pavlíka se jedná o evergreen všech botanických zahrad. „Za sobotu, neděli tady vždycky někdo něco vezme. V obchodě stojí třeba takový netřesk nějakých šedesát korun. Když si jich vezme někdo z našeho labyrintu deset, má pocit, že má šest stovek,“ potvrdil Pavlík. Vzácnější rostliny však bývají loupeží většinou ušetřeny, neboť jsou svým vzezřením nenápadné a pro laiky málo lákavé. Nenechavci se totiž vyskytují zejména v řadách nezasvěcené veřejnosti, které se zajímavější kusy lépe vyjímají ve skalkách.

Sám Pavlík „nachytal“ několik těchto pobertů při jejich nepovoleném sběru. „Teď jsem tam v neděli nachytal rodinku. Ženská s chlapem a klukem, kterému mohlo být osmnáct, a ten hlídal,“ sdělil. Proti krádežím by měly pomoct plánované lávky, umístěné několik desítek centimetrů nad krajinou. Návštěvníci by tak nechodili po pěšinách, jak je tomu nyní. „Právě tak, jak to je na slatích. Kdyby ten člověk chtěl něco vzít, musel by si kleknout, sehnout se, a to už by bylo nápadné. Takhle si dřepne, jako že si zavazuje botu a přitom něco vezme,“ dodal Pavlík s tím, že tyto přestupky hlásil Městské policii ve Štramberku.

„Nejhorší je to, že ho někdo musí chytnout za ruku, jinak se nikomu nic nedokáže. Pokud má někdo něco na zahrádce, jak mu chcete dokázat, že je to z arboreta?“ otázal se řečnicky František Vavruš z městské policie. V blízkosti botanické zahrady, která slouží primárně jako biobanka záchranných stanic, se však rozmáhá i jiný nešvar. „Za červenec šetříme tři případy vloupání do vozidel na parkovišti u arboreta,“ informoval novojičínský okresní policejní mluvčí Zbyněk Tomšík.

Podle majitele botanické zahrady ve Štramberku není problém o rostliny požádat. „Když za mnou někdo přijde a řekne, že něco chce, tak to dostane. Já mám takové malé zásobníky, poschovávané tam, kde nechodí lidi. Nemusejí vůbec krást,“ ujistil Pavlík a vzpomněl případy, kdy se mu naopk tyto rostliny vracely v nemalém počtu. „Nedávno se mi stalo, že jsem dal jedné paní před třemi lety hořce a ona mě teď kontaktovala, že jí to přerostlo, tak jestli chci, ať si přijedu. Jel jsem za ní do Frenštátu a přivezl jsem tři bedny hořců a zase to rozdávám dál. Vždycky lidem říkám, aby mi, když jim to přeroste, dali vědět, já si to vezmu a udělá to třeba radost jiným,“ uzavřel Pavlík.