V předválečném období patřila tato rodina k nepočetné skupině židovských obyvatel města. Židé žijící v Bílovci většinou náleželi ke společenské smetánce a živili se jako advokáti, lékaři nebo podnikatelé, k nimž se řadila i zmíněná rodina Markusova.
„Její předci přišli do Bílovce již v polovině 18. století, pravděpodobně z Osoblahy. Nejstarším doloženým členem rodiny byl Moises Markus, který v Bílovci působil jako rabín. Markusovi se zapojovali do veřejného života a například Sigmund Markus byl členem organizačního výboru stavby nemocnice," podotkl Zdeněk Kuchta, kronikář města, s tím, že za předmnichovské republiky byli známí především jako výrobci Bílovecké hořké, kterou úspěšně rozváželi do celého světa, i do USA.
Odsun z Bílovce
Jenže přišel osudný rok 1938 a rodina zažila krušné časy. „Majitelé firmy byli zavražděni v koncentračních táborech, několika příbuzným se podařilo zachránit útěkem, často za velmi dramatických okolností. Jejich majetek si přisvojili místní nacisté," popsal další osudy rodiny Kuchta. Nyní, po 70 letech, přijeli do Bílovce potomci této rodiny profesor Georg Solt a jeho syn Stephen Solt, kteří nyní žijí ve Velké Británii.
Oba pánové strávili v Bílovci několik dnů, během kterých pátrali po stopách svých předků. Prohlédli si třeba pamětní desku se jménem svého předka v nemocnici a v domově s pečovatelskou službou navštívili pamětnici zašlých dob, paní Stanovskou, která se s Markusovými před válkou stýkala. „Městu věnovali knihu o Ottovi Markusovi, bíloveckém rodákovi, který založil významnou rakouskou východoafrickou obchodní společnost a sehrál klíčovou roli při záchraně svých příbuzných za války," dodal Zdeněk Kuchta.
