Účastí byli pořadatelé příjemně překvapeni. „Zpočátku jsme měli obavy, jestli se nám naplní králíci. Je to s nimi složitější, jelikož v prosinci pořádá výstavu také Studénka, a teď mají zase v únoru další. Takže si trošku svým způsobem konkurujeme. Ale konkurence je zdravá. S účastí jsme celkem spokojeni, je překvapivě dobrá,“ naznačil jednatel výstavního výboru Engelbert Scholz.

Nejrůznější výstavní druhy, ať už králíky, drůbež nebo holuby, přivezl na výstavu čtyřiašedesátiletý Václav Vegricht z Bystřice pod Hostýnem. Chovem králíků se zabývá již odmalička. „Bydlel jsem v pohraničí na Osoblažsku. Králíky měl každý doma, ale vůbec jsem nevěděl, že existují nějaká plemena, nebo že jsou čistokrevní králíci. Baví mě to, bohužel je to časově náročné. Nemůžu nikdy na víc jak na den na dva odjet, poněvadž mám doma přes léto tak stovku králíků,“ podotkl Vegricht. Chov vyžaduje nejen dostatek času, ale také nemálo financí. „Prozatím se tomu věnuji, uvidíme, jak to půjde dál. Všechno nám teď zdražují, krmiva a jiné věci. Dělal jsem si za loňský rok inventuru, ale jsem na tom bohužel velice minusový,“ poukázal Vegricht. Králíkům se věnoval odmalička, k ostatním zvířatům ho přivedli většinou známí nebo putování po výstavách. „Nejdřív a nejvíc jsem se věnoval králíkům, s těmi jsem jezdil na výstavy a různě. Na drůbež mě přivedl kamarád. Začal jsem ji chovat de facto tak trochu na jeho nátlak. Ale jsem rád, že ji mám,“ řekl Vegricht, který stráví krmením celého svého chovu minimálně tři až čtyři hodiny denně. Nelehká byla jeho záliba pár let před důchodem. „Dělal jsem na směny, třeba dva dny noční, dva dny ranní v Kroměříži. Když jsem třeba večer přijel v 9 večer do Bystřice a druhý den jsem měl denní, tak jsem je nemohl nechat hladovět. Než jsem došel na ranč, trvalo to půl hodiny, do půlnoci jsem poklízel a ve čtyři zase vstával a šel jsem do práce, abych tam na šest byl,“ nastínil s úsměvem důchodce, který jinak bydlí v čtyřpokojovém bytě.