Do Bílovce jeho potomek nepřijel sám, ale ve společnosti své rodiny, konkrétně ženy Margarethy, mladšího syna se ženou, manželky staršího syna a také třemi vnuky.

Návštěva zámku rodinu, jejichž předci v Bílovci po staletí žili, zavedla tak trochu do dávné minulosti. Přivítat je totiž přišel jejich prapředek baron Václav Sigismund Sedlnitzký z Choltitz s chotí Helenou Walburgou. O ztvárnění těchto historických postav se postarali členové bíloveckého divadelního spolku Odřivous, Stanislav Slavík a Marta Prokopová.

„Za město Bílovec rodinu přivítal pan místostarosta Vít Gola a tajemník městského úřadu pan Rostislav Musila," doplnil výčet přítomných kastelán bíloveckého zámku Eduard Valeš s tím, že v kapli svaté Barbory se pan hrabě podepsal do pamětní knihy města.

Bydliště předků nebylo jediným historickým místem, kam rodina, v jejichž erbu byla stříbrná zavinutá střela na červeném štítě, při své návštěvě Novojičínska zavítala. „V odpoledních hodinách došlo také na osobní návštěvu naší barokní perly, Zámku Kunín, kde se role skvělých hostitelů ujal pan kastelán s paní kastelánovou," uvedl Eduard Valeš.

Rod Sedlnitzkých byl odnoží rozvětveného rodu Benešoviců. Za jejich kolébku se pokládá obec Choltice na Chrudimsku, podle níž se psali zhruba do čtrnáctého století. Poté rod přesídlil na severní Moravu, kde na Novojičínsku získal obec Sedlnici. Právě její název pak přešel do rodového jména.

Hlavním sídlem Sedlnitzkých na Opavsku se následně stalo město Bílovec, které roku 1648 získal Václav Sigismund Sedlnitzký. Posledním majitelem bíloveckého zámku z rodu Sedlnitzkých byl Sigismund Sedlnitzký-Odrowas von Choltitz.