Do konce podzimního blešího trhu schází asi hodina. Vcházím do Katolického domu a říkám si, jestli tato za minulého režimu tolik oblíbená akce lidi stále přitahuje, nebo už skomírá. Jen co vstupuji do prvního sálu, je mi jasné, že to první je pravda. Desítky stolů a na nich všechno možné knihy, časopisy, DVD, skleničky, porcelán, oblečení, autíčka, panenky a jiné hračky i mnoho dalšího boží.

Prohlížím si vystavené zboží a pouštím se do řeči s jednou z prodejkyň. Říká, že je tady potřetí a pokaždé něco prodá. „To ale není o prodeji. Potkám tady hlavně hodně známých, které jinak nepotkám, jak je rok dlouhý. Pokecáme, je tady dobrá atmosféra,“ říká mi žena, která sice nechce sdělit své jméno, ale prozrazuje aspoň to, že měla obchod s výrobky z rattanu, který před dvěma roky zavřela a zbylo jí hodně věcí. „Co nepotřebuji, přinesu to tady. A nějaké věci mi dala mamka, že je na nic nemá,“ dodává žena.

Další prodejkyně nabízí různé skleničky, panenky a další zboží. „Mám tady věci, které sama nepotřebuji, a mohou posloužit někomu jinému. Takže kvůli tomu tady jezdím. A taky proto, že je tady plno lidí, popovídáte si, dozvíte se plno věcí,“ podotýká s úsměvem prodejkyně, která rovněž odmítá sdělit své jméno. „Něco jsem prodala, hodně šly panenky, a taky demižony ty berou lidi na slivovici,“ poznamenává žena a vzápětí chválí pořadatele akce Pavla Obrátila.

Ten pořádá bleší trhy už sedmým rokem, letošní podzimní „blešák“ byl v pořadí třináctý. „Naprosto to splňuje to, co jsme čekali. Už je nám to tady malé. Snažíme se nějak vymyslet, aby se nám na sály vešlo devadesát stolů. Máme to natěsno, ale daří se to,“ říká mi Pavel Obrátil a dodává, že má zájem na dalších deset stolů, ale zájemce musí odmítat a píše je jako náhradníky. „Neuvažuji o tom, že bychom se stěhovali, protože v Katolickém domě je to moc příjemné místo,“ dodává.

Na „blešáku“ není povoleno nabízet zbraně, pornografii, a pořadatelé omezili i rukodělné výrobky, které dříve zabíraly hodně stolů, zejména při podzimním „blešáku“ před Vánocemi. „Pokud to někdo chce nabízet, tak jen na jednom stole, přičemž jednomu prodejci dáváme maximálně dva stoly, aby to bylo co nejpestřejší,“ pokračuje Pavel Obrátil.

Podle něj by se uživily i tři bleší trhy za rok, ale zůstává u cyklu jaro podzim. Letošní jaro prý bylo trochu slabší, když přišlo asi 250 návštěvníků, v sobotu jich bylo o stovku více.

Když Pavlu Obrátilovi tlumočím názory prodejců, že se sem těší hlavně na setkání s jinými lidmi, přitaká mi. „Tak to bylo původně myšleno. Zpočátku jsme na plakátech psali: Pojďte se setkat s kamarády, se známými. A přjíždí tady třeba i ze Studénky, takže i já tady potkávám lidi, které jsem nepotkal třeba celý rok,“ uzavírá Pavel Obrátil.

Odcházím. Letos si sice neodnáším žádný předmět, ale něco přece jen dobrý pocit z toho, že klasický „blešák“ má i v dnešní přetechnizované době své místo.