Stejně jako řada dalších lidí tvrdí i on, že tyto povodně jsou mnohem horší než ty v roce 1997. „Tehdy to nebylo v garáži ani po strop. Teď nám to chytilo obývák,“ poznamenal muž. Také on potvrzuje, že voda přišla neuvěřitelně rychle. „Šel jsem se podívat k řece, a ta voda už dosahovala k cestě. Když je tam, tak to už vím, že bude i ve sklepě. Jenže, než jsem došel zpátky a nachystal si čerpadlo, tak už to bylo na schodech. To patro bylo během chvilky pod vodou,“ povzdechl si.

Následky povodně v Jeseník nad Odrou si můžete prohlédnout ZDE

Tlak vody mu v garáži všechno shrnul na jednu hromadu, skříně, plynový ohřívač vody, plynová kamna, svářečku, vrtačku, brusku a další přístroje. Jedno auto, které nestihli vyvézt na kopec, voda natlačila na altán. „No, snad nám dají nějaké peníze, ale ty nejdou všechno. Ty věci, které měly nějakou historickou hodnotu, už nikdo nevrátí. To je hlavně taková morální hodnota, o kterou natrvalo přijdeme,“ posteskl si.

Na zatopený sklep je navíc zvyklý, vodu v něm má téměř pokaždé, když se zvedne hladina Luhy. I proto ve středu večer vyšel na balkon s kamerou, že se pokusí alespoň něco natočit. „Jenže, jako naschvál došla baterka. A najednou jsem uslyšel rachot a vedle se sesypal kus chalupy,“ pokračoval ve vyprávění a dodal, že řada domů v Jeseníku nad Odrou se zřítila kvůli jejich stáří. „To totiž nestojí na nějakých pořádných základech. Tady se stavělo na kameni. Jak se to občas vylije, tak to ty domy narušuje,“ dodal.

Po chvíli ale přiznal, že mu příliš dobře nebylo. Všudypřítomná tma a prudké bubnování deště bylo velmi zneklidňující. „Po nějaké době jenom sem tam projela loďka. Připadal jsem si jako v nějakém katastrofickém filmu. Pořád jsem si říkal, co by bylo, kdyby to ještě stoupalo,“ uzavřel Dohnal.