Z tohoto důvodu jsme oslovili MUDr. Pavla Tománka z diabetologické ambulance na poliklinice Therápon 98, a.s. v Kopřivnici a zeptali se ho na souvislost nedodržování zásad racionálního stravování, současného životního stylu a vzniku cukrovky.

„Současná společnost, tolik uspěchaná a stresovaná imperativem stále se zvyšujících nároků na náš pracovní výkon, nám opravdu nedovoluje udržovat si takový životní styl a s ním související vyrovnanost, jakou bychom si přáli… Proto žijeme pod téměř neustálým tlakem a nemáme čas se pravidelně a s rozmyslem stravovat a ani se dostatečně hýbat. Fyzický výdej totiž hraje podstatnou roli v rovnici naše váha = příjem energie výdej energie. A nepoměr vznikající při nyní převažujícím životním stylu zákonitě vede k rozvoji nadváhy nebo až obezity, od níž je již jen krůček k rozvoji poruchy metabolismu sacharidů, která je od určité meze, stanovené vyšetřením žilní krve, nazývána cukrovkou,“ uvádí MUDr. Tománek.

Znamená to, pane doktore, že každý člověk, co má pár kilo navíc, onemocní cukrovkou?

Ne, takto zevšeobecňovat problematiku nadváhy a obezity nelze. Ale obezita je zásadním rizikovým faktorem vzniku cukrovky. K dalším vlivům podílejícím se na rozvoji této nemoci, patří vyšší věk pacienta (i když výjimkou nejsou ani třiceti- nebo čtyřicetiletí pacienti s cukrovkou), současná přítomnost hypertenze neboli vyššího tlaku, nedostatečná, nebo dokonce žádná, fyzická aktivita, kouření a v neposlední řadě také genetická zátěž. Pokud tedy máme v rodině někoho s cukrovkou, je o to pravděpodobnější, že se u nás tato choroba postupem let také projeví.

Může na sebe cukrovka nějak upozornit anebo ani nijak nepoznáme, že ji máme?

Cukrovka se může ohlásit zvýšenou žízní (až deset litrů tekutin denně) a častějším močením, a to i v noci. Současně bývá přítomno hubnutí, slabost a zhoršené vidění. Tyto příznaky však u pacientů, u kterých se cukrovka rozvíjí velmi pomalu, nemusí být vůbec přítomny. Tato diagnóza je stanovena spíše náhodně, při vyšetření krve z důvodu preventivních kontrol nebo před jakoukoliv operací. Stačí totiž odběr žilní krve na hladinu cukru, a pokud se někdy objeví pochybnost, zda se skutečně jedná o cukrovku, tak se provede tzv. zátěžový test, kdy je organismus člověka vystaven působení glukózy v přesně stanoveném množství a dle jeho výsledku je pak podezření na tuto metabolickou poruchu potvrzeno nebo vyvráceno.V naší populaci“, podotýká důrazně MUDr. Tománek,“ je nyní 8% pacientů s již zjištěnou cukrovkou a další asi 4% o své nemoci neví…“ Tyto alarmující údaje tedy konstatují, že v České republice je přes jeden milión pacientů s cukrovkou!

Cukrovka je doživotní

Zajímá nás, zda se lze této nemoci nějak bránit, a pokud tedy již vznikne, jak ji úspěšně léčit? MUDr. Tománek s lítostí však konstatuje: „Pokud pacient má jednou cukrovku diagnostikovanou, tak, s výjimkou výjimečných událostí, jako je transplantace slinivky břišní anebo bandáž žaludku, zůstane diabetikem takříkajíc doživotně… Ale individuálně nastavené varianty léčby, jak doporučením těch správných stravovacích a pohybových návyků, tak nasazením různých druhů tzv. perorálních antidiabetik (tablet) nebo inzulinu, dokáží pacienta stabilizovat a zajistit mu prakticky stejně kvalitní život jako pacientovi nediabetikovi. Nemůžeme sice zcela zabránit vzniku této záludné a pozvolna se rozvíjející choroby, avšak mnoho toho můžeme ovlivnit sami. Jak se budeme chovat k vlastnímu tělu, a hlavně co a kolik toho budeme jíst a kolik svého volného času budeme věnovat činnostem s dostatečným výdejem energie, to přece záleží jen na nás,“ uzavírá MUDr. Tománek z diabetologické ambulance na poliklinice Therápon 98, a.s.v Kopřivnici.

V dalším pokračování naší trilogie 24. ledna 2012 se potkáme s MUDr. Janou Bajerovou, lékařkou Ambulance alergologickoimunologické a interní.