Dřevěný kostel svaté Kateřiny, který stojí v místě, kde kdysi stávala osada zvaná Tamovice, pochází z přelomu 14. a 15. století. V neděli se v něm lidé sešli na dopolední mši, po níž následovalo svěcení dvou nových dřevěných soch, které stojí na pozemcích u kostelíka.

„Paní Radka Krysová, referentka z životního prostředí a pan Vladimír Novobilský, vlastník těchto pozemků, se rozhodli skácet stromy, z nichž jeden byl jeden byl na městském pozemku a jeden na pozemku Vladimíra Novobilského. Říkali si, že by bylo škoda nechat stromy skácet jen tak na polena, když už jsou suché a že by se možná nějak mohly využít,“ řekl v úvodu Vladimír Zelina, farář, jenž slouží ve Štramberku a v Závišicích.

Po poradě se zástupci církve se všichni zúčastnění shodli, že by ze stromů mohly vzniknout sochy dvou světců, kteří mají pro dané místo oprávněnou důležitost.

„Uvnitř kostela je sice socha svaté Kateřiny, ale nemá to zlámané kolo, proto tato socha. Druhý kmen stojí u cesty, kudy jezdí mnoho aut a na silnicích bývá mnoho dopravních nehod. Tak jsme se rozhodli pro svatého Kryštofa, patrona řidičů,“ vysvětlil výběr soch Vladimír Zelina a dodal, že oslovili řezbářku Šárku Hyklovou z nedaleké obce Rybí, která sochy vyřezala.

Jedna socha je ve vlastnictví farnosti, druhá ve vlastnictví města.

Farář Vladimír Zelina poté uvedl, že socha svatého Kryštofa nedaleko silnice jej inspirovala k tomu, že bude každý rok žehnat dopravním prostředkům, aby v bezpečí dojely do svého cíle.

„Protože dnes je to první ročník, dovolil jsme si pozvat novojičínského děkana, pana Aloise Peroutku, aby požehnal sochy i dopravní prostředky.

Alois Peroutka ještě před svěcením soch řekl dva krátké vtipy, z nichž jeden byl právě o svatém Kryštofovi.

„Říká se, že funguje do devadesáti kilometrů za hodinu, potom opouští vozidlo,“ uvedl Alois Peroutka a připomněl, že žehnání má pomáhat, ale ne v případě, když se člověk chová nezodpovědně.

Po vysvěcení nových soch děkan Peroutka obešel a požehnal desítky jízdních kol a automobilů, které stály v areálu.