Co se v Luboměři v poslední době událo?

V kulturním dění se toho za poslední dva roky mnoho nedělo kvůli covidu. V dobrém slova smyslu jsme toho využili, už dva roky opravujeme interiér Lidového domu. Řešili jsme tam výměnu vytápění, kdy jsme zvažovali možnosti jedné centrální pece s radiátory nebo klasických kamen, která doposud byla v jednotlivých místnostech, v úvahu přicházelo také tepelné čerpadlo. Zastupitelé se rozhodli pro klasická kamna, do kterých se přikládá dřevo. Nutná tam byla rovněž oprava komínu, udělali jsme nové pódium, nové obložení a dokončuje se výmalba. V mezidobí jsme opravili a vybudovali část chodníkového tělesa od zastávky až ke kostelu, aby to mělo návaznost na areál Na drahách. Nesmím zapomenout, že jsme prodloužili část kanalizace k bytovkám, kde se plánuje individuální výstavba. Pozemky jsou sice v soukromém vlastnictví, ale když už se kanalizace dělala, tak jsme udělali odbočky. A také jsme udělali opravy komunikace v místní části Heltínov v hodnotě dvou a půl milionu korun. To jsou ale akce, které bychom bez dotací nezvládli. Rád bych připomněl, že jsme v areálu Na drahách vybudovali nové sociální zařízení, je tam i sprcha, takže pokud tam má někdo svou soukromou akci nebo nějaký turnaj, tak toho může využít. Je to upravené i pro vozíčkáře. Některé detaily je ještě nutné doladit, ale chceme to dodělat ještě v letošním roce. Když se ještě ohlédnu zpátky - modernizovali jsme knihovnu, máme novou elektronickou desku, a také jsme založili obecní facebook. Letos jsme rovněž dostali dotaci na opravu bezdrátového rozhlasu a s biskupstvím opavsko-ostravským už nějakou dobu úzce spolupracujeme na opravách kostela svatého Vavřince.

Co vám v obci dělá radost?

Je to návrat mladých lidí. My tady sice v majetku obce nemáme stavební parcely, ale podle územního plánu tady jsou parcely, na kterých by se dalo stavět, takže pokud někdo něco prodá, občas se něco podaří. Mám radost z toho, že tady nemáme nějaké brownfieldy vybydlených domků, jak to někde bývá. Vím sice o jednom, který je v horším stavu, ale majitelé ho zatím nechtějí prodat. Lidi se vracejí, buď postaví nový dům nebo opravují. Průměrný věk v Luboměři je osmatřicet let, v minulosti jsme měli dvaačtyřicet. S tím souvisí i vítání občánků a více miminek, v květnu máme vítání občánků ve dvou termínech – celkově jich tady máme devět. Radost mi také dělá, že se vrací kulturní a společenský život po éře covidu. Kromě soukromých akcí, které se konají v areálu Na drahách, jsou to například hody, Hubertova jízda, zmíněné vítání občánků, vynášení smrti ze vsi, chceme si také zapůjčit letní kino, abychom mohli promítnout nějaký ten film. Letos by u nás měly být poprvé také závody chladnokrevných koní. A nerad bych zapomněl – už před covidem jsme zavedli novou tradici v rozsvěcování vánočního stromku. A samozřejmě mám radost z toho, když se podaří získat nějakou dotaci a díky ní i něco zrealizovat.

To je poměrně bohatý výčet. Je něco, co byste v obci rád změnil?

Rád bych se vrátil více k dobrým sousedským vztahů a k sounáležitosti. K pochopení a pokoře lidí. Za dvanáct let, co pracuji na obci, to všechno hodně vyprchalo, a to nejen ve vztahu občan - obec, ale i mezi samotnými sousedy.

Které místo v obci máte nejraději? Kam byste někoho pozval?

Určitě bych pozval na výletiště Na drahách. Je to pěkné místo k odpočinku a relaxaci, ale i ke sportování. Přes léto se tam soustřeďuje kultura, také je tam otevřená hospůdka. Mám tady více míst, která se mi líbí, ale mám jedno, kde si rád sednu a jen se dívám kolem. To je u Nových dvorů takový kopeček, jsou tam dvě břízky v pusté krajině kolem dokola. A taky v Heltínově jsou místa, kde se dá sednout a odpočívat.

A kam naopak nerad chodíte?

Tam, kde jsou nějaké sousedské rozepře. K sousedům, kteří se hádají třeba o deset centimetrů pozemku.