Ta se skládá ze tří kdysi samostatných obcí: Skotnice, Skorotína a Stikovce. Po návštěvě budovy obecního úřadu, ve které jsou také prodejna potravin, knihovna, pošta a místní muzeum, obcházím náves.

První, co určitě každého návštěvníka upoutá, je parčík plný laviček a dřevěných zvířátek. Před ním jsou další lavičky a také zákoutí s dřevěným zámkem. „Ideální místo pro rodiny s dětmi, i třeba pro cyklisty,“ napadá mě. K tomu všemu je tady funkční hospoda U Žabáka, kde se vaří.

Skotnice nabízí mnoho míst k posezení i k relaxaci.Skotnice nabízí mnoho míst k posezení i k relaxaci.Zdroj: Deník/Ivan Pavelek

Dlouho se ale nezdržuji a vydávám se na prohlídku, přecházím přes hlavní silnici a vstupuji do Sportovního relaxačního areálu. Kromě fotbalového hřiště je tady dětský koutek, solidní zázemí, kde je dokonce gril a uďák, je využitelné nejen pro fotbal. Míjím workoutové hřiště a vstupuji na víceúčelové hřiště, kde si trojice kluků hraje s míčem.

Od hřiště jdu ke kapli Panny Marie na Dolech. Pověst praví, že se tady zázračně uzdravovali nemocní. Přecházím zpět přes silnici a podél domů kráčím až na konec obce. Stačí ještě několik kroků a jsem u řeky Lubiny. Příjemná změna.

Kaple Panny Marie na Dolech.Kaple Panny Marie na Dolech.Zdroj: Deník/Ivan Pavelek

Po chvilce se ale vracím zpět, opět přecházím silnici a zastavuji se u třípatrových Božích muk. Prohlížím si obrázky a napadá mě, že nic podobného jsem na Novojičínsku asi ještě neviděl.

Teď už ale mířím do části Skotnice, po níž nese název i celá obec. Procházím kolem vodního mlýna, nakukuji do zahrady – místo vypadá kouzelně, ale zřejmě je veřejnosti nepřístupné. Kolem autobusové zastávky zahýbám doprava, procházím mezi domy.

Po chvilce jsem zřejmě v pomyslném centru. Soudím tak podle areálu s hracími prvky, altánem a posezením.

O kousek dál se zastavuji u pomníku. Je zajímavý tím, že je věnován obětem I. a II. světové války a také T. G. Masarykovi. Prohlížím si nápisy, z nedalekého křoví si zase mě obezřetně prohlíží kocour.

Vodní mlýn ve Skotnici.Vodní mlýn ve Skotnici.Zdroj: Deník/Ivan Pavelek

Pokračuji dál a ocitám se u kaple svaté Barbory. Je velmi pěkně upravená, stejně jako její okolí, hned vedle stojí hasičská zbrojnice, která je zjevně po rekonstrukci. V horkém dni přicházím až na konec této místní části. I tady je památník. Je věnovaný sovětskému důstojníkovi, který zde s dalšími 11 sovětskými vojáky padl v květnu 1945 při osvobozování obce.

Přecházím k hlavní silnici, odtud k řece Lubině. U splavu, který láká ke koupání, si ochladím nohy a proti proudu řeky se příjemným prostředím vracím. Za chvíli jsme ve Skorotíně. Jdu až téměř na konec. Po chvíli zastavuji u rozcestníku v podobě tužky. S úsměvem zjišťuji, že se z něj dozvím jen to, kde bydlí Jurkovi.

Pomník věnovaný obětem I. a II. světové války a také T. G. Masarykovi.Pomník věnovaný obětem I. a II. světové války a také T. G. Masarykovi.Zdroj: Deník/Ivan Pavelek

Další rozcestník je pro mě zajímavější a navede mě na Skorotínskou vyhlídku. Cesta do kopce pod žhnoucím sluncem se vyplatila. Okouzlující místo s nádhernými výhledy.

Sestupuji z kopce a okolo hostince s názvem Studánka, staré hasičské zbrojnice a kaple svatého Michaela se přesunuji k areálu, kde je mnoho dětských prvků, hřiště, posezení se zahradním grilem a za tím vším Sad plodů a sdílení, který si vysadili místní občané. Když vezmu v úvahu prostorné posezení u Studánky, pak musím konstatovat, že tolik prostoru k setkávání a k vyžití má málokterá obec. Navíc, opodál je ještě velký areál místního kynologického klubu.

Posouvám se dál, na chvíli ale ještě postojím u pomníku s nápisem Pravda vítězí, vedle, trochu ukrytý, je památník z roku 1968 k 50. výročí vzniku ČSR.

Odtud se vydávám cestou kolem kříže z roku 1870, na němž je popsaná smutná podstata jeho vzniku.

Jdu dál po silnici a po chvíli zamířím do kopce k dalšímu cíli – tím je Hončova hůrka. Magické místo plné minerálů přináší kromě zvláštního pocitu bonus v podobě výhledů do širokého okolí. Krásné místo, stvořené pro výlety.

Čas kvapí a tak se vracím zpět do centra obce Skotnice, které leží v části Stikovec. Scházím k řece, odtud se dostávám k dalšímu parku. Je v něm venkovní učebna, bludiště, herní prvky pro děti, venkovní tělocvična a opět v něm nechybí zahradní gril a altán. V něm zrovna sedí místní seniorky, které mě zvou na koláč. Nedokážu odmítnout a beru to jako sladkou tečku za návštěvou velmi příjemné a zajímavé vesnice.

Děti ve školce ve Skotnici si rády hrají na zahradníky

Mateřská škola ve Skotnici je jednotřídní. Ředitelka mateřské školy Jana Papaková upřesňuje, že od nastávajícího školního roku bude do školky denně docházet 23 dětí, další dvě se budou vzdělávat individuálně.

„Je to vesnická mateřská škola. Většinou každá návštěva je překvapená, že tam je tak pěkné uspořádání. Objekt má zvlášť ložnici, zvlášť jednu větší třídu, výdejnu, jídelnu – stravu dovážíme ze základní školy z Petřvaldu. Musím říci, že je výborná, vaří zdravě a chutně. Ložnice je ale oddělená schodištěm, proto bereme do školky děti od tří let, aby zvládly ten přechod. Díky tomu tam zase ale děti mají klid na odpočinek,“ pokračuje Jana Papaková.

Školka ve Skotnici je v klidném prostředí.Školka ve Skotnici je v klidném prostředí.Zdroj: Deník/Ivan Pavelek

U mateřské školy je zahrada, kterou učitelé s dětmi hodně využívají. „Po obci chodíme, jen když je horší počasí, když máme nějaký cíl, nebo když chodíme tématicky. Před dvěma roky nám tady ukončili projekt zahrada v přírodním stylu, takže tam máme nové prvky. Nejvíce využíváme vyvýšené záhony, do nichž chodíme s dětmi sadit. Děti hodně baví, že se mohou starat o zahrádku a hrát si na zahradníky. Máme tam třeba fantastickou úrodu jahod. Zasadili je v projektu, my jsme ještě nějaké dosadili. Děti tak mají skoro celý červen denně mísu jahod,“ pochvaluje si ředitelka.

Tak, jako asi v každé školce, i ve Skotnici měly děti různé aktivity. Ředitelka školky říká, že před pandemií měli intenzivní spolupráci s místním klubem seniorů, kteří například pomáhali sadit zeleninu. „Uplynulý rok byla pauza, ale doufám, že navážeme na spolupráci. Rádi bychom třeba požádali babičky a dědečky o čtení dětem před spaním. Budeme mít třináct nových malinkých dětí. Takže po tom adaptačním měsíci bychom to chtěli rozjet,“ poznamenává Papaková.

Školní vzdělávací program je v letošním roce na pohádkové téma. Takže celý rok je to o pohádkách a přizpůsobujeme to ročním obdobím. Také jsme se zapojili se do programu Veselé školky,“ dodává ředitelka školky ve Skotnici s tím, že se snaží, aby děti měly pořád nějaké aktivity. „Koupili jsme dílničku, kde děti vyrábí přáníčka, kočičky, a dokonce jsme dostali dva malé šicí stroje, takže děti se učily šít základní stehy, šily taštičky, přáníčka. Ještě mám v plánu zařadit pro předškoláky švihadlovou a míčovou školku. Loni jsme měli třináct předškoláků, letos jich bude pět. Tak se chceme zaměřit také na pohyb dětí,“ uzavírá Jana Papaková.

Obec si drží hostince

V centru Skotnice, naproti budovy, kde sídlí obecní úřad, pošta, prodejna, knihovna a muzeum, se nachází hostinec U Žabáka. Má venkovní posezení i dostačující sál a v současné době se v něm i vaří, což lidé rádi využívají. Hostinec je v majetku obce, stejně jako hospůdka Studánka v části Skorotín. Také tam je prostorné venkovní posezení i vnitřní sál.

Skotnice nabízí mnoho míst k posezení i k relaxaci.Skotnice nabízí mnoho míst k posezení i k relaxaci.Zdroj: Deník/Ivan Pavelek

Místo u kaple prý mělo zázračnou moc

Kaple Panny Marie na Dolech leží ve Skotnici u silnice nedaleko sportovního areálu. Postavená byla v roce 1751 a váže se k ní zajímavá pověst. Kdysi prý na místě stála košatá lípa, jednoho dne na ní lidé spatřili zavěšený obraz s malbou Panny Marie Sedmibolestné. Odnesli obraz do kostela do Příbora, ale druhý den obraz opět visel na stromě. Lidé si pomysleli, že obraz je zázračný, a tak na místě postavili kapli. Říká se, že se u této kaple lidé zázračně uzdravovali.

Z historie Skotnice

Skotnice.Skotnice.Zdroj: archiv obceObec Skotnice leží v jihovýchodní části Moravskoslezského kraje a je součástí Regionu Poodří. V současné době má obec 856 obyvatel. Skotnice se nachází 2 km severně od Příbora na rozloze 913 hektarů. Charakter původní venkovské zástavby je zachován kolem toku řeky Lubiny. Zástavba Skotnice je bez výrazného středu obce.

První zmínka o Skotnici je z roku 1330, kdy se obec uvádí pod názvem Chotnitz. Jméno obce je ovšem údajně spjato s historickou tradicí chovu skotu, o němž se dochovala první písemná zmínka z poloviny 15. století. Na počátku 18. století, kdy se stal Karel VI. hlavou habsburské monarchie a císařem Svaté říše římské, měl na svých cestách zavítat i do Skotnice, aby obdivoval mohutná stáda skotu. Před jeho příjezdem však téměř všechen skot z obce prchl (původ názvu Prchalova, méstní části Příbora). Císař po svém příjezdu měl podle této verze pronést pouze „Schotte nichts“ (německy: skot nikde) z čehož počeštěním měl vzniknout dnešní název Skotnice.

Ta byla součástí hukvaldského panství a jako léno olomouckého biskupství ji vlastnila různá vrchnost, od roku 1600 pak Sedlničtí z Choltic. V roce 1968 byly ke Skotnici připojeny dvě dříve samostatné obce Stikovec a Skorotín.

Skotnice nabízí mnoho míst k posezení i k relaxaci.Skotnice nabízí mnoho míst k posezení i k relaxaci.Zdroj: Deník/Ivan Pavelek

Bývalá obec Skorotín je velmi starého původu, připomíná se už roku 1278 jako alodní vladycký statek Zdislava ze Skorotína. Bývalá obec Stikovec se zase připomíná ve 14. století.

V roce 1980 Skotnice integrovala k Příboru, ale po sametové revoluci v roce 1989 se stala opět samostatnou obcí.

Zajímavý je místní vodní mlýn pocházející z druhé poloviny 19. století. Unikátní je dochované a provozuschopné zařízení mlýna ze 30. let 20. století. Vodní mlýn se nachází ve středu obce na náhonu říčky Lubiny.

Boží muka u mlýna jsou významnou pamětihodností.

Boží muka u mlýna jsou pamětihodností.Boží muka u mlýna jsou pamětihodností.Zdroj: Deník/Ivan Pavelek

Zajímavé je také muzeum venkovského života a zemědělství, které se nachází v podkroví zdejšího obecního úřadu. Návštěvníci zde naleznou stovky exponátů, které obci věnovali místní občané, ale také obyvatelé z Prchalova, Klokočova a dalších okolních lokalit. Muzeum je rozděleno do jednotlivých tématických zákoutí - dvorek, zahrada, kůlna, chlév, dílna pro muže, pracovní kout pro ženy, světnice, kuchyň a další.

Zdroj: www.skotnice.cz

Zajímavost

V polovině dubna roku 2011 si veřejnost mohla poprvé ve Skotnici prohlédnout unikátní muzeum venkovského života a zemědělství, které se nachází v podkroví zdejšího obecního úřadu. Návštěvníci zde naleznou stovky exponátů, které obci věnovali místní občané, ale také obyvatelé z Prchalova, Klokočova a dalších okolních lokalit. Muzeum je rozděleno do jednotlivých tématických zákoutí - dvorek, zahrada, kůlna, chlév, dílna pro muže, pracovní kout pro ženy, světnice nebo kuchyň.

Hončova hůrka nabízí krásné výhledy do okolí.Hončova hůrka nabízí krásné výhledy do okolí.Zdroj: Deník/Ivan Pavelek

Tip na výlet

Pověstmi opředený kopec - 2 km severně od města Příbor

Hončova hůrka je 336,2 metru vysoký kopec na katastru obce Skotnice. Je to největší kopec v nejbližším okolí. Říká se, že Hončova hůrka byla sopkou. O Hončově hůrce vypravuje pověst, že v ní v dávných dobách přebývali trpaslíci. A když sopka chrlila oheň, tu trpaslíci chodili po okolních vsích, sbírali ty, kteří měli na svědomí těžké hříchy, a házeli je do jícnu sopky. Na vrcholku hůrky prý si čert vystavěl hrad, ale ten rozbily balvany, které létaly z jícnu sopky. Čert vystavěl další hrad, ale ten dopadl stejně. Z hradu nezůstalo nic. Na Hončově hůrce zbyly jen díry, ze kterých prý kdysi vylétávaly zmíněné balvany. A ty díry tam bylo možno vidět ještě před 100 lety.