Kliknutím zvětšíteDo obce přijíždím od Bílovce, odstavuji auto u obecního úřadu a po jeho návštěvě se vydávám ke kostelu svatého Valentina. Doprovod mi dělá místostarostka Věra Šustková. Vstupujeme dovnitř, nasávám atmosféru posvátného místa a po chvíli obdivně hledím na náhrobní desku z 16. století, kterou místní objevili teprve před necelým čtvrtstoletím pod dlažbou kostela. To, jak je pískovcová deska zachovalá, mě fascinuje. Loučím se s místostarostkou Šustkovou a na další zkoumání Bravantic už se vydávám sám.
Moje první kroky vedou ke sportovnímu areálu, který určitě neslouží jen fotbalu. I když na ploše hřiště si zrovna čutá několik kluků. Umím si tady představit třeba letní večer… Obcházím šatny a zjišťuji, že jsou otevřená vrátka do zahrady mateřské školy. Neodolám. Zahrada se spoustou vzrostlé zeleně a mnoha herní prvky je moc pěkná. Školka s motivy postaviček z večerníčků, jakbysmet. A hlavně, vše je úplně stranou od silnice, takže je tu úžasný klid.
Obec Bravantice se rozrůstá a do budoucna má velký potenciál.
Nevím, zda je to tady zvykem, ale mají tu den otevřených dveří, což se mi líbí, a tak plynule přecházím na další, menší hřiště. Podle tyčí určených na šplh usuzuji, že ho využívá hlavně blízká škola. Kolem ní procházím vzápětí, pozastavím se u památníku věnovanému speleologovi Antonu Hankemu a po chvilce přicházím k budově, na jejíž fasádě je cedulka, že zde v letech 1931 až 1938 sídlila první česká menšinová škola.
Kousek od ní, je památník obětem I. světové války. Jména na něm jsou německá, německé tenkrát byly i Bravantice. Přemýšlím nad tím, jak moc chtěli ti, jejichž jména pročítám, bojovat. Nedaleký kříž, socha Panny Marie a výjev zahrady Getsemanské podtrhují zvláštní atmosféru toho místa.
Chvilku váhám, pak se rozhoduji, že si to namířím k areálu zámku. Přecházím po mostě přes říčku Sezinu a před budovou nového zámku se vydávám doprava do parčíku. Nedá mi to a zahýbám na jednu z vyšlapaných úzkých cestiček. Po jakémsi zarostlém náspu se dostávám zezadu ke starému zámku. V lehkém šustotu listí hledím na objekt s oprýskanou fasádou a představuji si za oknem míhající se postavy. To místo má své silné kouzlo, což se mi potvrzuje, když objekty obejdu a mohu si je prohlédnout z druhé strany.
V duchu přeji Bravantickým, aby se jim záměr revitalizace areálu zámků povedl. I když to bude běh na těžké a dlouhé trati.Od zámku se vydávám na dolní konec. V jednom místě je nová zástavba. „Dál už se stavět asi nebude,“ napadá mě při pohledu na nedalekou dálnici. Obhlídnu ještě domy okolo silnice na Studénku, a přes křižovatku okolo motobaru mířím zpět do centra. S překvapením hledím na pěkný parčík po levé straně, kterého jsem si, když jsem přijížděl, vůbec nevšiml.
Obec Bravantice se rozrůstá a do budoucna má velký potenciál.
Procházím zadem kolem řadovek, po chvíli předem kolem tří paneláků, kulturního domu a Kaple Božího těla. Dvakrát se pokouším trefit k přehradě, pokaždé špatně. Až mi pomůžou nějací kluci. Vydávám se tedy znovu kolem zámku. Ani to moc dlouho netrvá a hledím na rozsáhlou vodní plochu. Na břehu je několik rybářů, někdo se koupe, dva rybáři sedí u chaty, kde má místní svaz zázemí. „Solidní,“ hodnotím si pro sebe. Rozhlížím se kolem a mám chuť na chvíli posedět, vlézt do vody… Vůbec jsem tady něco takového nečekal.
Čas ale kvapí a mě čeká poměrně dlouhá cesta. Přesunuji se na hřbitov, který leží asi kilometr za cedulí označující konec Bravantic. Procházím mezi hroby, čtu jména. Z letopočtů je zřejmé, že historie hřbitova sahá jen do šedesátých let minulého století. Vracím se zpět do obce. Hned z kraje na kopečku je plno nových domů. Další novostavby vidím, když se vracím od chovných rybníků a mlýna. Místní starosta Rudolf Němec měl pravdu – do Bravantic se stěhují noví obyvatelé.
Obec Bravantice se rozrůstá a do budoucna má velký potenciál.
Zbývá mí ještě navštívit nejvyšší místo Bravantic, tak tam mířím. Kousek od centra zatáčím doleva a vyjíždím na horizont. Přede mnou se objevuje areál společnosti Geis, na opačné straně vidím stádo koní, a taky stáje. „Tak tady je ten hipodrom! Zatím jsem o něm jenom slyšel,“ říkám si. Přecházím na okraj klusáckého závodiště a představuji si, jak kolem mě proklusávají koně zapřažení v sulkách. Pohledem přejdu na klimkovické lázně a na Beskydy. Hezké panorama na závěr návštěvy. Usedám do auta a odjíždím k nedaleké dálnici. Rád se tady do Bravantic ale ještě někdy vrátím. Třeba až bude nějaká akce na zámku.
U školy přibude víceúčelové hřiště
Základní škola v Bravanticích je malotřídní škola s pěti ročníky, její kapacita je 90 žáků. Sídlí ve velmi pěkné budově, která byla postavená v roce 1898. Součástí organizace jsou mateřská škola, školní družina a také školní jídelna. Mateřská škola má v současné době jedno oddělení, podobně jako družina. Vzhledem k přibývajícímu počtu mladých rodin, které se do Bravantíc stěhují a podle předpokladu by se ještě měly stěhovat, obec bude stavět novou mateřskou školu s dvojnásobnou kapacitou a také novou školní jídelnu.
Bravantická základní škola sídlí v budově z konce 19. století.
Škola je v centru obce, k dispozici má velký areál pro sport, relaxaci i volnočasové aktivity - školní zahrada, školní altán, školní hřiště, dětské hřiště a areál fotbalového hřiště. Díky tomu mohou být děti venku nejen v družině, ale také při výuce. Obec plánuje v dohledné době také vybudování víceúčelového hřiště, které bude sloužit nejen pro potřeby školy.„Škola má rodinnou atmosféru, díky které se zde děti cítí bezpečně. Pro děti je v rámci volnočasových aktivit připraven široký výběr kroužků. Úzce spolupracujeme také s obcí, se zájmovými spolky v obci a s dalšími školami podobného typu. Předáváme si zkušenosti a společně se vzděláváme,“ stojí na webových stránkách ZŠ Bravantice.Škola je zapojená do tří projektů – Mléko do škol, Ovoce do škol a Šablony II.
Kamenný most poničila voda
K areálu zámku se kdysi dalo projít po kamenném mostě přes říčku Sezinu. Historickou památku, která byla stará minimálně dvě století ale silně poničily povodně v roce 1997 a zejména povodeň v září 2007. Tehdy most zafungoval doslova jako zátka. Úzké mostní oblouky ucpaly nanesené větve a další předměty a voda se začala rozlévat mimo koryto. „Spásou“ byl, podle místních, velký kmen, který nárazem narušil klenbu a část mostu spadla. Hladina vody se rázem snížila o třicet centimetrů. Při silném dešti v červnu 2009 se prolomila zbývající část mostu a jeho zbytky byly odstraněny, aby netvořily v toku překážku.
Obec Bravantice se rozrůstá a do budoucna má velký potenciál.
Deska byla pod podlahou
Když po povodních v roce 1997 prováděli dělníci rekonstrukci kostela sv. Valentina, našli pod kazatelnou renesanční náhrobek se jménem Johanky Bravantské z Chobřan, která zemřela v roce 1542. Na kameni je vytesaný nápis, který by se dal přečíst jako: Tuto leží urozená paní Johanka Bravantská s Chobřan, která umřela léta páně 1542 v den velikonoční, které pán bůh vší milostiv býti ráčí. Kámen je v současné době umístěný uvnitř kostela u vchodu.
Z historie Bravantic
Codex diplomaticus Silesiae uvádí, že první písemná zmínka o vsi pochází z roku 1370 v souvislosti s jejími majiteli bratry Albíkem a Boleslavem, kteří patřili k rodu pánů ze Štítiny. Toto datum je tedy považováno za rok založení Bravantic, ačkoliv původně bylo místo osídlováno už o sto let dříve německými osadníky.
Bravantice.Ti sem pravděpodobně přišli v letech 1270 až 1280 z Brabantu v Dolním Porýní a jejichž potomci zde žili až do roku 1946. I název Bravantic je původně odvozen od místa, odkud sem němečtí osadníci přišli, tedy Brabantsko.
Roku 1420 koupil ves Otík z Rohova, který pocházel ze starého slezského vladyckého rodu. V roce 1478 se po sňatku s Markétou z Rohova (1477) stal spolumajitelem panství Jan z Chobřan. Bravantští z Chobřanasi v 2. polovině 16. století renesančně přestavěli vodní tvrz, která stávala v místech dnešního zámku snad již od počátku 14. století. První písemná zmínka o ní se však dochovala až z roku 1598. Této rodině náležela ves až do roku 1602.
Dále pak patřila mj. Zikmundovi Štyrnskému ze Štyrn a později Mikuláši Rohrovi ze Stínavy a Meziboří, který byl donátorem stavby kostela a nejstaršího zvonu z roku 1632, který je dodnes uchován ve věži. Druhý zvon věnovala obec u příležitosti oprav v roce 1691.
V letech 1699 až 1722 vlastnili Bravantice Bruntálští z Vrbna, kteří nechali tvrz přestavět na barokní zámek. Roku 1722 kupuje Bravantice s příslušenstvím a zámkem František Jindřich Řemplínský z Berečka, který byl nejvyšším zemským soudcem a od roku 1745 také hejtmanem Opavského a Krnovského knížetství. V období, kdy byl tento rod majitelem panství byl postaven Nový zámek, zbarokizován kostel a vznikl i kamenný most a hodnotný botanický park s barokními sochami, které nesou jeho znak. Pozdějšími majiteli byli Larisch‑Mönnichové či Blücherové z Wahlstattu, kteří Bravantice natrvalo připojili k panství ve Studénce.
V obci žilo od vzniku ČSR asi 15 rodin českých zemědělských dělníků pracujících na Blücherově statku. Od roku 1945 byla celá obec postupně osídlena českým obyvatelstvem nejen z blízkého či vzdálenějšího okolí, ale také z Volyně.
V letech 1979 až 1998 byla obec místní částí města Bílovce. Na základě referenda se Bravantice od roku 1999 staly opět samostatnou obcí. Dnes zde žije 984 obyvatel.
Slavní rodáci
Anton Thomas Hanke (1840-1891), speleolog, jenž patřil k vedoucím osobnostem oddělení pro výzkum jeskyní sekce Küstenland Německého a rakouského alpského svazu se sídlem v Terstu, podílel se na patnácti výzkumných cestách a jeho cenným odkazem jsou nákresy a plány krasových jeskyní pod Škocjany, které byly pro svůj význam zařazeny v roce 1986 do seznamu chráněných památek UNESCO jako největší podzemní mokřad na světě.
Zdroj: www.bravantice.cz
Zajímavost
Základem zámeckého areálu v Bravanticích jsou dva zámky. Takzvaný starý zámek byl původně vodní tvrzí a ještě dnes je ze značné části vidět pozůstatky vodního příkopu. Zámek tvoří čtyři spojená křídla s vnitřním prostorem. Jihovýchodně od starého zámku stojí takzvaný nový zámek, což je jednopatrová budova obdélníkového tvaru s obloukovým vjezdem na nádvoří. Areál, který je nemovitou kulturní památkou, byl kdysi obehnán zámeckou zdí, z ní se do dnešních dnů dochovala jen zámecká brána u starého zámku.
Přehrada v Bravanticích je pěkným místem pro procházky.
Tip na výlet
Kolem zámků k přehradě
Návštěvu Bernartic je možno si zpestřit pěknou procházkou. Z návsi se dá jít přes most přes říčku Sezinu k areálu zámku, jenž se dá po silnici obejít zleva. V mírném kopci se zatočí doleva, následuje nedlouhá rovinka na jejímž konci už je mezi stromy vidět hladinu vodní nádrže, kterou mají ve správě bravantičtí rybáři. U přehrady je klid a možnost posedět na některé z laviček.
15
Kafe
Dům a zahrada
iReceptář
Kondice
Celebrity
TN.cz
