Pavel Cupák pochází původně z Chebu. S bývalou přítelkyní se kvůli jejímu zaměstnání oba přesunuli do Olomouce, kde bydleli asi deset let. On pracoval jako interiérový designér. Asi před deseti lety se přestěhoval kvůli současné přítelkyni do Trojanovic. „V té době už jsem dělal dětská hřiště a sochy, a pracoval jsem se dřevem. Tak jsem potřeboval nějaký prostor, kde bych mohl pracovat,“ uvádí Pavel Cupák.

Nejprve jim stavitel dřevostaveb Jakub Gajda pronajal bývalou hájenku na konci obce. „Ta se později musela vracet v rámci restitucí. Já jsem jezdíval okolo bývalé školy a viděl jsem, že je to prázdné, tak jsem napsal tehdejšímu majiteli dopis, jestli by nám to nepronajal nebo neprodal,“ pokračuje Pavel Cupák. Majitel bývalé malotřídní školy nejprve řekl, že to neprodá, ale pak se mu naskytla nějaká dobrá příležitost, tak objekt prodal.

Pavel Cupák má dílnu v bývalé škole. Uvnitř galerie je možno vidět také model zvoničky, která by letos měla být umístěná na Pustevnách v místě poslední poustevny.Pavel Cupák má dílnu v bývalé škole. Uvnitř galerie je možno vidět také model zvoničky, která by letos měla být umístěná na Pustevnách v místě poslední poustevny.Zdroj: Deník/Ivan Pavelek

Tak jako tři další, i škola Pod Radhoštěm byla dostavěná na podzim roku 1884, v roce 1930 vyhořela. „Když se to opravovalo, tak se to zvětšilo a udělala se i přístavba se záchody pro chlapce a dívky,“ dodává Pavel Cupák a podotýká, že v přízemí, kde dnes má galerii a kuchyň, býval v minulosti učitelský byt, a zřejmě i nějaká jídelna. Tam, kde má dílnu, byla jednotřídka.

„Jsem sochař designer a díky spolužákům a kamarádům jsem se potkal se zahradními architekty. To bylo asi v roce dva tisíce jedna. S nimi jsem začal pracovat na úpravách parků, zahrad a veřejných prostor. Dělali jsme městské celky, přes ně jsem se dostal k tvorbě ze dřeva a navrhování mobiliáře do parků a do zahrad,“ vysvětluje Pavel Cupák s tím, že realizace má po celé republice.

Pavel Cupák má dílnu v bývalé škole. Uvnitř galerie je možno vidět také model zvoničky, která by letos měla být umístěná na Pustevnách v místě poslední poustevny.Pavel Cupák má dílnu v bývalé škole. Uvnitř galerie je možno vidět také model zvoničky, která by letos měla být umístěná na Pustevnách v místě poslední poustevny.Zdroj: Deník/Ivan Pavelek

„Při té práci jsem narazil občas na nějaký velký kmen, kterého mi bylo líto. Když už jsem z lesa vezl dřevo, které jsem potřeboval, tak jsem k tomu nějaký velký kmen přihodil. Jen v kulatině teď mám asi padesát kubíků dřeva,“ poznamenává Pavel Cupák.

Používá hlavně dub. Podle něj je to naše nejkvalitnější dřevina. „Je to tvrdé dřevo plné tříslovin, takže nástroje i nářadí se musí častěji obnovovat. Je mi ale líto prohnat komínem, třeba během listopadu, to, co tady rostlo tři sta let. Je to pro mě nepředstavitelné, a přesto se to děje. Přijedu někam a vidím, že už mají kmen, jak se říká, nakrájený na salámy, protože nevědí, co s ním. Nevědí, že když ten strom tady byl tři sta let, tak může třeba dalších tři sta let sloužit. Tak jsem z toho začal vyrábět designové věci, stoly a teď i zvoničku na Pustevny,“ doplňuje Pavel Cupák.

V plánu má dodělat druhé patro bývalé školy, aby měl kde pořádně bydlet. U domu chce vytvořit malé komunitní náměstíčko, kde by se mohly konat workshopy a happeningy. „Až to doděláme a budeme tady bydlet, chci za domem v zahradě udělat takovou galerii pod širým nebem. Mělo by to tady být otevřené centrum. Je to u budoucí cyklostezky, takže strategicky v dobrém místě,“ uzavírá Pavel Cupák.