Zejména nejmladší žáčci vědí velice dobře, z čeho mají obavy. „Nejvíce se bojím bubáka,“ uvedla Adéla Kryštofová z Fulneku. To devítiletý Albert Kukol z Přibora ze strašidel strach nemá. „Já se nejvíce bojím taťky, když se zlobí,“ přiznal žáček třetí třídy. Mezi zástupy dětských obav se často objevuje i různá havěť, která děti častokrát vyděsí. „Nejvíce se bojím hadů a taky pavouků,“ řekla Tereza Kubečková z Hájova. Právě hadi či pavouci jsou nejčastější příčinou dětského strachu, někteří školáci však mají obavy i ze psů či zubařského křesla.

Nejen děti, ale i studenti středních škol o svém strachu přemýšlejí. „Nejvíce se bojím samotného strachu,“ podotkl student z Bernartic nad Odrou. V odpovědích středoškoláků se pak často objevovaly i pochmurné obavy. „Bojím se smrti a taky zklamání,“ uvažovala Kristýna Sklářová. Zatímco někteří studenti nad tím, čeho by se mohli bát, ani neuvažují, jiní mají obavy třeba z učitelů nebo zrady. Někteří pak nemají strach z ničeho. „Teď se nebojím ničeho, snad jen tmy,“ uzavřela Barbora Machulová z Frenštátu. (pis)