Pan Jiří, jenž ze stydlivosti, nechce uvádět celé jméno, chodil do průvodu od první třídy stejně jako jeho vrstevníci. Jako dítě vnímal účast v průvodu spíše jako zábavu. Neuvědomoval si, že se stává součástí obrovské masy lidí, o níž pak komunisté mohli směle tvrdit, že to jsou ti, kteří jdou s nimi. „Když si to člověk po čase uvědomil, tak mu muselo být zle, jak s ním manipulovali,“ povzdechl si Jiří.

I přesto vzpomíná na prvomájové průvody docela rád. By l jedním z těch, kteří nemuseli nést těžké transparenty oslavující komunistické pohlaváry Československa, Sovětského svazu či portréty některého ze státníků zmíněných států, případně Bulharska, Polska, Vietnamu či Kuby. Nikdy ale nevynechal příležitost, aby neměl mávátko – tyčku zakončenou nastříhanými proužky v barvách státní vlajky. Třásně totiž byly upevněné k tyčce tenoučkým drátkem. „Jako kluci jsme ten drátek trochu odmotali a narovnali, takže vznikl takový malý bodec, schovaný mezi těmi třásněmi. Pak stačilo dělat, jako že člověk mává a přitom mávání náhodou trefí nejbližší nafukovací balonek. Někdy jsme soutěžili v tom, kdo jich praskne nejvíce,“ pousmál se Jiří.

S věkem prý svou techniku zdokonalovali. Mávátka již nesli jen povinně, protože někteří snaživí učitelé kontrolovali, zda je mají všichni. K ničení balonků už používali malé praky se skobičkami. Jiří se dnes za svou „destrukční“ činnost trochu stydí. „Jen tak se daly přežít nekonečné projevy těch pohlavárů. Na tribuně se jich vždycky tlačilo tolik, že tam málem nevlezli. Ještěže nemluvili všichni, ale bylo to i tak děsné,“ vzpomínal Jiří. V průvodu byl povinně ještě jako student gymnázia, na vojně se tomu vyhnul. „Raději jsem si bral službu, než abych šaškoval ve sváteční uniformě na náměstí. Kdo nešel, zadělával si na velký průser a lampasáci to pořádně hlídali. Byla to čistě politická záležitost,“ pokračoval Jiří.

Po vojně v roce 1984, už prvomájové oslavy vymazal z kalendáře. „Byl jsem pokaždé v práci, takže ani nevím, jak to tam probíhalo, ale myslím si, že to moc nezměnila ani ta slavná perestrojka, která měla nastartovat socialismus s lidskou tváří, nebo jak tomu říkali,“ uzavřel Jiří.