František Nenička, který bydlí v Mošnově, má v současné době dvojí důvod k radosti. Jedním je zmíněný Řád svatého Floriana, tím druhým skutečnost, že v těchto dnech slaví devadesáté narozeniny. Původně bydlel s rodiči ve Staré Vsi nad Ondřejnicí, ale dům, v němž byli, utrpěl ve válce značnou újmu, a tak se Nenička přistěhoval do nedalekého Mošnova, kde později začal tvořit hasičské dějiny.

U hasičů začal Nenička svou činnost krátce po skončení druhé světové války, a to 28. května, kdy v Mošnově založili Český hasičský sbor. „Z té party, která to zakládala, už žiji jenom já a kolega, který žije ve Fryčovicích. Ten má čtyřiadevadesát roků,“ zmínil se čestný hasič Sboru dobrovolných hasičů v Mošnově.

Začátky prý byly hodně těžké. „Hasičárna byla po Němcích rozbitá, stříkačka taky, hadice byly plesnivé. Sami jsme všechno postupně nějak poopravovali včetně uniforem, ustanovili jsme výbor, no, a pokračujeme až doteď,“ pousmál se hasičský veterán a dodal, že sbor zakládalo jedenáct lidí.

Nenička si hasičskou činnost vybral jako životní profesi. „Skoro čtyřicet let jsem působil ve Vítkovicích jako hasič-profesionál. Zároveň jsem tady dělal asi pětadvacet let předsedu hasičů. Několik funkčních období jsem byl i ve výboru, ale musel jsem toho nechat, protože jsem byl ve funkci ve Vítkovicích,“ pokračoval Nenička, jenž byl ve Vítkovicích jako zástupce oddělení prevence.

Nenička do dnešních dnů vzpomíná hlavně na nadšení, které doprovázelo počátky hasičské éry v Mošnově. „Přibývalo členů, mnozí dávali vlastní peníze do stříkačky a vlastní výbavy. Dokonce jsme měli vlastní divadelní kroužek a jezdili jsme po okolí. Ten nám pak jeden starosta obce zakázal,“ dodal Nenička.

Za svou činnost zažil kromě zábavy i řadu zásahů, z nichž některé byly hodně náročné. „Když hořelo JZD, tak jsme tři dny hlídali a stříkali nepřetržitě na okolní kravíny, aby nechytly. Spotřebovali jsme tenkrát dvanáct set litrů benzinu. Taky jsem vyjížděli do Petřvaldíku. Tam hned po převratu hořel stoh. My jsme tam jeli ještě s ruční stříkačkou, taženou koňmi,“ vzpomněl Nenička na další zásah, který měl docela dramatický průběh. Obec Harty totiž byla německá a Němci ji opustili hodně narychlo. „Když jsme začali hasit, tak najednou začaly vybuchovat náboje. Museli jsme lehnout na zem, střely lítaly nad nad námi. Bylo to hodně divoké,“ doplnil vyprávění Nenička, jenž na své hasičské období vzpomíná velice rád. „Bylo to krásné období. Dneska už sice chodím o holích, ale jsem rád, že si s nimi můžu zajet na soutěž. To je moje,“ uzavřel oceněný veterán.