Eliška Knězková, Helenka Andresičová, Libuše Heryanová, Marta Denerová, Zdeňka Schubertová, Zdenka Chrástková, Jan Exnar, Gabriela Jiříčková. To jsou jména jen některých z dobrovolníků, jež tráví v nemocnici v Bílovci každý měsíc mnoho hodin. Navštěvují tam skleslé a osamělé pacienty a snaží se je povzbudit či rozptýlit.

Proto je velká pozornost věnována nejen přípravě dobrovolníků na začátku jejich služby, ale také po celou dobu, kdy jsou zařazeni do dobrovolnického programu. Během pravidelných supervizí a dalších setkání se zdravotnickým personálem mohou dostat odpovědi na své otázky, předat si zkušenosti a třeba si také potvrdit smysluplnost této služby.

DOBRÁ SPOLUPRÁCE

„S vedením nemocnice a s celým kolektivem zdravotníků probíhá velmi dobrá spolupráce. Rád bych vyzdvihnul pomoc staničních sester a sociálních pracovníků, kteří každého dobrovolníka na začátku jeho služby k vybraným pacientům uvedou. Domnívám se, že to je jeden z významných prvků ovlivňujících to, jak se dobrovolníci v nemocnici cítí, a také to, jak s námi budou dlouhodobě spolupracovat," uvedl koordinátor dobrovolníků Ladislav Blahuta s tím, že dobrovolníci jsou dnes součástí pečujícího týmu nemocnice.

Vyplňují totiž pacientům čas, který se jim někdy nekonečně vleče. Společně si vyprávějí, tvoří ruční výrobky, procházejí se v areálu nemocnice a dobrovolníci mnohdy pacienty také motivují k rehabilitačním aktivitám. „Mnohá navázaná přátelství přetrvávají i v době, kdy se lidé uzdraví a vrátí se z nemocnice do svých domovů," připomněl Ladislav Blahuta, jenž se kromě koordinátorské činnosti věnuje také dobrovolnictví.

Za tu dobu již navštívil mnoho lidí. Nyní se však snaží pomáhat jedné starší paní, jež je v nemocnici již velmi dlouho. „Když jsem za ní přišel poprvé, pro pláč mne ani neviděla. Takřka rezignovala na svůj úděl. Rodina ji příliš nenavštěvovala a její zdravotní stav byl skutečně komplikovaný. Pravidelně jsem za ní chodil a snažil se ji povzbudit, aby vytrvala. Dnes je na tom o mnoho lépe. Znovu získala naději, že se vrátí domů a že po absolvování rehabilitace bude moci opět chodit. Pobyt v nemocnici je pro ni již hodně dlouhý, ale na druhou stranu říká, že nebýt této nemocnice, nikdy by nepoznala dobrovolníky z Adry," vzpomenul na jeden z příběhů dobrovolník.

Více než čtyři roky je dobrovolnicí také Helenka Andresičová z Fulneku. „Mohla si užívat zaslouženého odpočinku v kruhu nejbližších, přesto se rozhodla věnovat svůj čas a energii i jiným lidem lidem, kteří na tom nejsou dobře a pomoc potřebují. V nemocnici ji pacienti i zdravotníci hodnotí velmi kladně a mají ji rádi," dodal na závěr Ladislav Blahuta.