Dymaxion: nejdivnější dopravní prostředek zamířil na Vánoce za oceán

Nejdivnější dopravní prostředek, jaký jste kdy viděli. To je kopie Dymaxionu, která v polovině prosince opustila kopřivnickou renovátorskou firmu Ecorra a zamířila za oceán do amerického Nashville.

Na přiznané kopii Dymaxionu, kterého ve třicátých letech dvacátého století vzniklo jen tři a půl kusu, strávili pracovníci kopřivnické renovátorské firmy dlouhé tři roky. Kdo viděl tento vskutku netradiční, šest metrů dlouhý dopravní prostředek se třemi koly, který se snad ani nedá nazvat automobilem, na vlastní oči, pochopil. „Z Ameriky k nám přišel podvozek s motorem. My jsme se postarali o obal, dřevěnou kostru a oplechování a také propojení všeho tak, aby to fungovalo," uvedl při pondělním odjezdu Dymaxionu majitel firmy Ecorra Vítězslav Hinner.

Vozidlo, jehož originál vymyslel v roce 1933 americký architekt a propagátor aerodynamiky Buckminster Fuller, zamířilo z Kopřivnice za oceán. „Nejdříve poputuje do Amsterdamu. Pak jej čeká cesta do Tennessee, odkud má zamířit po vlastní ose někam na Floridu. Tam se chystá obrovská výstava těchto aerodynamických vozů," poodhalil další osud šestimetrového stroje Vítězslav Hinner a dodal, kde bude po výstavě k vidění: „Našeho investora z Nashville zajímají podobné slepé uličky, tedy vozy, které se vyrobily pouze v prototypech a podobně. Má muzeum neobvyklých konstrukcí, a právě pro něj jsme Dymaxion postavili."

Skutečnost, že práce na Dymaxionu byla opravdu výjimečná, potvrdil při jeho odjezdu také technik Ecorry Jaroslav Špaček. „Šlo o zajímavou práci danou už jen tím, že se nejednalo o renovaci, ale stavbu repliky," přiznal Špaček a pokračoval: „Stavbu nám zkomplikovalo to, že podvozek, který přišel z Ameriky, moc neodpovídal tomu, jak měl vypadat. Ve výsledku jsme jej proto museli upravit. Jinak by se do toho auta nikdo nevešel." Další komplikací byla skutečnost, že Dymaxion má dveře vedoucí pouze ze směru spolujezdce. „Museli jsme proto o třicet centimetrů posunout řadící páku a provést další úpravy, které ve výsledku vůbec nejsou vidět."

Zdařilá kopie, kterou pracovníci renovátorské firmy vytvořili díky knize a mnoha fotografiím, je plně funkční. „Maximální rychlost jsme nezkoušeli, ale měla by být 130 kilometrů v hodině, což je hodně," prozradil Vítězslav Hinner a pokračoval: „Co se týče technických věcí, tak Dymaxion jezdí na benzín, jako všechny vozy z jeho doby, váží kolem dvou tun a otočí se na minimálním radiusu, což znamená, že je schopen otočit se takříkajíc na pětníku. Řidič si tedy musí dát pozor na rychlé operace s volantem, neboť se vůz může rychle převrátit." Právě nelehkou koordinaci potvrdil vzápětí i technik: „Jízda v něm je zvláštní, protože když vytočíte volant, zatímco vpředu se skoro nic neděje, vzadu už jste dva metry stranou. Než si člověk zvykne, je problém udržet dobrý směr."