VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Expedice šla po stopách Eduarda Orla

Nový Jičín – Co mají společného jméno Eduarda rytíře Orla a Novojičínská slavnost? V následujícíh řádcích vše objasní členové jisté expedice.

5.7.2011
SDÍLEJ:

Zahradní dům zámeckého parku v Miramare. Dům, ve kterém za svého pobytu v Terstu bydlel Eduard Orel.Foto: Radek Polách, Petr Orság

Malá expedice, sestávající ze tří osob (Petr Orság, Radek Polách, Jaroslav Zezulčík), měla nedávno za úkol navštívit město a přístav na Jadranu, Terst a vydat se po stopách slavného rodáka města, ne však ještě dostatečně u nás známého - Eduarda Orla.

Hlavním hostitelem se stal pan Enrico Mazzoli, velký znalec rakouského námořnictva a autor řady knih s touto tématikou. V loňském roce v Terstu vyšla rovněž kniha o novojičínském rodáku Eduardu Orlovi, polárním badateli, námořníkovi, který závěr svého života strávil v tomto městě jako správce jednoho z nejpohádkovitějších zámků celého Rakouska - dnes Itálie - zámku Miramare. Cílem výpravy bylo navázat kontakty s tímto městem a dozvědět se o Eduardu Orlovi co nejvíce. Mise se podařila. V Terstu a na zámku Miramare byla získána řada podkladů a informací, které obohatí vědomosti občanů města a přiblíží osudy osobnosti, na kterou může být město právem pyšné. Pláneje se velká výstava, která se uskuteční na zámku Miramare, na jedné z nejnavštěvovanějších památek celé Itálie, která přiblíží osudy a dílo Eduarda Orla. Výstava pak doputuje rovněž do Nového Jičína. V plánu je rovněž vydání českého překladu knihy Enrica Mazzoliho, který v letošním roce nacštíví město Nový Jičín. Letošní městské slavnosti nového Jičína totiž budou náležet postavě Eduarda Orla, polárního cestovatele a námořníka. Nový jičín se tak promění na několik dnů v polární krajinu a představí město Terst. Lidé se vydají po stopách Eduarda rytíře Orla.

Terst - největší přístav rakouské monarchie

Terst (italsky Trieste; chorvatsky a slovinsky Trst; furlansky a německy Triest; latinsky Tergeste) je přístavní město u Jaderského moře v Itálii, přímo na hranici se Slovinskem. Je hlavním městem autonomní oblasti Friuli-Venezia Giulia a provincie Trieste. Na konci roku 2007 mělo 208 000 obyvatel.

Terst býval nejdůležitějším přístavem Rakouska-Uherska, což mu vtisklo středoevropský a zároveň mnohonárodnostní ráz, kdy zde vedle převládajících Italů žily komunity většiny národů a náboženství monarchie.

Canal Grande v centru města byl zřízen v polovině 18. století.

Místo bylo osídleno již v neolitu, v 1. tisíciletí př. n. l. zde žili Venetové a Ilyrové. Římská kolonizace zde proběhla v 1. století př. n. l., Tergeste připomíná již Strabón v době Augustově.

Po pádu Říma bylo město v rukou Byzance, následně jej roku 788 získali Frankové, později o něj usilovala Benátská republika. Od 6. století zde sídlilo biskupství; nejznámějším biskupem byl v 15. století humanista Aeneas Silvius Piccolomini, pozdější papež Pius II.

Terst s přilehlým vnitrozemím se stal součástí Habsburské monarchie v r. 1382, v jejímž rámci zachoval svoji autonomii až do 18. století. Rozvoj města se urychlil poté, co císař Karel VI. v r. 1719 prohlásil Terst svobodným přístavem, a jeho význam vzrostl tím, že se v r. 1730 stal centrem správy Přímoří. V r. 1775 se Terst stal součástí dědičných zemí a krátce nato byl spojen s oblastí Goricí a Gradišky.

V důsledku napoleonských válek Habsburská monarchie o celé Přímoří přišla nejdříve ve prospěch napoleonského italského království a následně se Terst stal v r. 1809 součástí Ilyrských provincií, které byly přímo spravovány Francií. Porážkou Napoleona Rakousko v r. 1813 znovu získalo tuto oblast a tři roky poté ji přeměnilo na Ilyrské království. Po r. 1825 byl Terst se svým bezprostředním okolím odloučen od místní správy a podřízen přímo koruně. V r. 1849 bylo Ilyrské království zrušeno a Terst se stal sídlem místodržícího pro celou korunní zemi Přímoří. Ta se skládala se z markrabství Istrie (včetně ostrovů Kvarnerského zálivu), okněžněného hrabství Gorice a Gradiška a od nich odděleného Terstu. V souvislosti s rakousko-uherským vyrovnáním získal Terst samosprávu a bylo zde i vrchní zemské hejtmanství.

Z hlediska hospodářského byl Terst největším a nejvýznamnějším přístavem Rakousko-Uherska Zatímco koncem 19. století byl jedním z největších měst monarchie, dnes má méně obyvatel než před 100 lety. Po druhé světové válce, kdy Terst okupovala Třetí Říše, byl nárokován Jugoslávií, na rozdíl od Istrie však zůstal italský – v rámci Svobodného území Terst se totiž nacházel v zóně A, která po zániku tohoto státního útvaru v roce 1954 připadla Itálii.

Kolem roku 1900 byl Terst jedním z literárních center Evropy. Svá díla tu psal James Joyce, Italo Svevo, Umberto Saba, Rainer Maria Rilke a další. Pochází odtud také několik spisovatelů slovinského jazyka, například Boris Pahor. Město má hned tři literární muzea: joyceovské, svevovské, třetí je věnováno Petrarcovi a Piccolominimu.

Terst byl městem mnoha jazyků, kultur a náboženství – vedle Italů zde žila početná komunita Němců, Slovinců, Srbů a Židů. Slovinská menšina existuje dodnes, nově přicházejí imigranti např. z Albánie.

Od 19. století působily ve městě obchodní školy, univerzita byla založena teprve roku 1924.

Středem města je náměstí Piazza Unità d'Italia (náměstí Jednoty Itálie), kde stojí množství paláců především z 19. století, včetně radnice (Palazzo del Municipio).

Mezi nejvýznamnější památky Terstu patří zámek Miramare, který si nechal v letech 1856–1860 zbudovat Maxmilián I. Mexický; nachází se na pobřeží na severním okraji města.

Ve středu města se nalézá hrad San Giusto, v současnosti s expozicí historických zbraní a římským lapidáriem. Z hradeb se nabízí kruhový výhled na město a okolí.

Ze starověku se dochovaly zbytky římského divadla a baziliky, ze starších kostelů především katedrála San Giusto, umístěná poblíž hradu. Je zde také srbský pravoslavný chrám, luteránský kostel a synagoga. Budova divadla Teatro Verdi byla postavena roku 1798 v neoklasicistním stylu.

Kuriozitou je dosud provozní Opicinská tramvaj, uvedená do provozu roku 1902. Jde o jakýsi smíšený typ tramvaje a lanovky, která mezi centrem Terstu a obcí Opicina překonává výškový rozdíl 326 m za stoupání až 26 %.

Rakousko – Uherská polární expedice 1872 – 1874 (Plavba lodi Viceadmiral Tegetthoff)

Jednu z nejvýznamnějších polárních expedicí 2. poloviny 19. století představovala cesta Julia von Payera (1842 – 1915) a Karla Weyprechta (1838 – 1881) k severnímu pólu. Polární expedice měla za cíl doplout co nejblíže k severnímu pólu, nebo se plavit podél severního pobřeží Sibiře k východu až do Asie a objevit tak dosud neznámý „Severovýchodní průjezd“.

Na podnět duchaplného polárního teoretika A. Petermanna a za finanční pomoci majitele klimkovického zámku obětavého hraběte Hanse Wilczeka, hraběte Zichyho a dalších mecenášů vyplul dne 13. června 1872 zbrusu nový paroplachetní škuner viceadmirál Tegetthoff z Bremerhavenu do severonorského přístavu Tromsö, odkud 14. července vyrazil podél pobřeží Norska a u Nordkappu zamířil na severovýchod k Nové zemi. Před posádkou byl neznámý Severní ledový oceán. Po měsíci plavby zamrzla expedice na 72˚ severní šířky. Ledem sevřená loď driftovala neznámou Arktidou skoro rok a překročila 79˚ severní šířky. Posádka přečkala polární zimu a doufala, že polární léto přinese vysvobození lodi z ledové pasti a pokračování ve výzkumné cestě. Koncem srpna 1873 led přinesl „Viceadmirala“ na dohled dosud neznámého souostroví, jemuž oba velitelé Payer a Weyprecht 1. listopadu 1873 dali jméno Země císaře Františka Josefa. Výpravu čekala druhá arktická zima s deprimující polární nocí. Payer podnikal výpravy na saních, během nichž dosáhl 82˚ severní šířky. Při svých průzkumech prozkoumal a zmapoval objevené souostroví. Na mapě Arktidy přibyly české názvy jako Brněnský mys, Šanovský ostrov či Prorokův mys, připomínající novojičínského faráře Josefa Proroka.

Dnes si jen těžko představíme, v jakých podmínkách se žilo na dřevěné lodi, kdy teplota dosahovala -50˚C. Trojstěžník Tegetthoff zůstal uvězněn v ledu i v dalším roce. Přečkat na lodi další polární zimu hraničilo s hazardem, a proto první palubní důstojník Weyprecht dal rozkaz loď opustit. Po strastiplné tříměsíční cestě ledovou pustinou na saních a člunech se polárníkům podařilo dosáhnout Nové země, kde je vzala na palubu ruská velrybářská loď Nikolaj, která je přepravila do norského přístavu Vardö. V září 1874 tak mohli být členové výpravy přivítáni opět ve Vídni.

Mezi dvacetičtyřmi členy expedice z různých zemí rakousko-uherské monarchie byli kromě Payera a Weyprechta rovněž další čeští krajané, kteří se tak stali prvními českými polárními badateli v historii. Byli to Eduard Orel, Josef Pospíšil, Ota Kříž, Gustav Brož.

Vedle objevení dosud neznámé Země císaře Františka Josefa vystupují do popředí zásluh rakousko-uherské polární výpravy také práce vědecké. Především to byla důležitá pozorování magnetismu, která prováděl druhý palubní důstojník nadporučík Eduard Orel, rodák z Nového Jičína, taktéž rozsáhlá pozorování meteorologická, pozorování polární záře, pohybu ledu, měření mořské hloubky i výzkum arktické fauny a flóry a především zmapování a kartografický výzkum objeveného souostroví.

Expedici však poznamenala jedna tragická událost. Dne 16. března 1874 zemřel strojník výpravy Ota Kříž (1845 – 1874), rodák z Pačlavic u Kroměříže, který byl pochován ve svém ledovém hrobě v daleké Arktidě.

Program městské slavnosti Nového Jičína

9. a 10. září 2011

9. 9. předvečer slavnosti: 19.00 divadelní představení Dobytí severního pólu v Beskydském divadle v podání Divadla járy Cimrmana

10. 9. 18. ročník tradiční Městské slavnosti v aranžmá stylizované historizující podoby městských trhů s lidovou slavností

Hlavní téma: 170. výročí narození Eduarda Orla (*5. 8. 1841 Nový Jičín, +5. 2. 1892 Terst)

7.30 Mše svatá ve farním kostele Nanebevzetí Panny Marie

9.30 Slavnostní průvod

- stylizovaný příchod řemeslníků, kupců, umělců a kejklířů a historických osobností
- zahájení městských trhů
- prezentace a akční ukázky děl řemeslníků, uměleckých řemeslníků a umělců
- umělecké programy v podání hudebních, tanečních, divadelních, umělecko- historických skupin, souborů a sdružení na Masarykově náměstí , v historickém jádru města a na nádvoří Žerotínského zámku
- multimediální expozice: Eduard Orel, Arktická odysea, Nový Jičín, Terst
- výstava fotografií: Terst – historie a současnost
- expozice a výstavy novojičínských školek a škol - Polární dobrodružství
- polární hry a soutěže pro děti
- projekce „ledových“ filmů pro děti
- severské psí spřežení
- projekce unikátního dokumentárního filmového dramatu rakouské televize ORF Ledová past (Die Eisfalle - Die Arktische Odyssee der Tegetthoff) zobrazujícího rakousko-uherskou vědeckou polární expedici 1872 - 1874, natočeného v autentickém prostředí Země Františka Josefa
- expozice - 100. let českého skautingu

Programy na hlavním pódiu a sekundárních scénách na Masarykově náměstí, na nádvořích Žerotínského zámku a provoz expozic a výstav po celý den

15.30 Slavnostní průvod, vystoupení představitelů města a oficiálních hostů

20.30 koncert Věry Špinarové

arktická módní přehlídka
arktická show
slavnostní ohňostroj

23.00 koncert hudební skupiny Wohnout

5.7.2011 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Předseda hnutí ANO Andrej Babiš po jasném vítězství ve volbách.
AKTUALIZOVÁNO
66

VOLBY 2017 V KRAJI: Oranžovou v Moravskoslezském kraji vystřídala modrá

JEDNA Z NADĚJÍ novojičínského plaveckého klubu Marie Skopalová (uprostřed) ukázala hned na úvod sezony výtečnou formu.

Skopalová přivezla ze Znojma zlato

Závišické judo znovu ukázalo kvalitu

Česká judistická špička se před časem sešla na mezinárodním turnaji Českého poháru - Brno Cup Open 2017. Úspěšný oddíl ze Závišic reprezentovali zkušení borci Adam Kahánek a Radek Rýpar. Nadějnému dorostenci Filipu Hanzelkovi pak vystavila stopku chřipka.

V Bílovci se bude stavět křížová cesta

Křížová cesta povede z Bílovce směrem na Bílov a hotová má být na jaře příštího roku.

Obec Mořkov chce zvelebit centrum

Odkup pozemku od Jednoty Hodonín schválili zastupitelé Mořkova.

Hokejisté kopřivnické Tatry pomohli dobré věci

Druholigoví hokejisté Tatry Kopřivnice společně darovali krev v Krevním centru Fakultní nemocnice v Ostravě-Porubě.   

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení