Farma ve městě: Jak kůzlátka na svět přišly

Kozy se u nás zabydlely, prožili jsme spolu první léto a nastal podzim tedy čas na to, navštívit kozla. Dlouho jsem přemýšlela, s jakým kozlem naše holky připustím, a nakonec padla volba na Anglonubijského plemeníka. Toto plemeno je momentálně hodně oblíbené. Má kombinovanou užitkovost, což znamená, že kozy mají hodně mléka s vysokým podílem bílkoviny a tuku a kozlíci zase krásně rostou. Nechtěli jsme, aby se kůzlátka rodila do mrazů, a proto jsme za ženichem jeli až koncem září.

Kozí „akt lásky" je opravdu velice rychlý, nepočítá se na minuty, ale na sekundy. Jelikož my doma kozla nemáme, museli jsme holky bedlivě pozorovat, abychom poznali na sto procent, že se „prskají". Jedno přísloví říká: „Když se koza prská, ocáskem mrská," a to můžu potvrdit. Ovšem každá koza je jiná některá v době říje řve, jako když ji na nože berou, a domáhá se kozla, u jiné ani nepoznáte, že už přišel ten správný čas. No, přiznám se vám, s každou kozou jsme jeli za kozlem dvakrát. Pro jistotu.

Asi po měsíci, kdy měly být holky připuštěné, jsem zavolala pana veterináře s ultrazvukem. Chtěla jsem mít jistotu, že jsou všechny březí a můžu je v klidu na zimu „zasušit". Pan doktor březost u všech tří potvrdil, a tak jsme se začali těšit na první kůzlátka.

Moje teoretická příprava byla naprosto precizní, přečetla jsem o kozích porodech snad všechno, dokonce jsem se dívala i na videa. Vytiskla jsem si obrázky porodních poloh a jak případně kozám pomoct … Řeknu vám, čím víc jsem si o tom četla, tím větší jsem měla strach z případných komplikací. Přes zimu jsme holkám přilepšovali krmnou řepou a ony se začaly krásně zakulacovat, v únoru už se jim začaly nalívat vemínka. Koza je březí 150 dní, a tak jsme se posledních 14 dní před termíny moc nevyspali, protože jsme střídavě chodili na kontroly.

První termín měla Čertice. Protože jsme každý den, i v zimě, chodili na procházky, všimla jsem si, že je Čerta divná. Nechtělo se jí ven, a tak jsem si říkala ona už se určitě připravuje na porod. Nastlala jsem jí tedy více sena a šla domů s tím, že ji budu chodit po půlhodince kontrolovat. A věřte nebo ne, ona během té půlhodiny, kdy jsem tam nebyla, stihla porodit první kůzle a já přišla zrovna v okamžiku, kdy rodila druhé naprosto bez pomoci, úplně sama. Narodili se jí dva krásní kozlíci.

Další byla na řadě Róza. Na té jsem už ráno při pravidelném krmení poznala, že už „TO" bude. Je zajímavé, jak jsou kozy vnímavé a chytré. Róza mě pořád volala, chtěla, abych byla s ní. Když jsem odešla na záchod, pořád koukala z okna, kdy přijdu, aby teda mohla porodit. Když začala tlačit, viděla jsem, že je poloha kůzlete ukázková, ale kozlík byl opravdový macek, tak jsem jí trošku pomohla a zatáhla za nožičky. Do dvaceti minut potom porodila druhého kozlíka.

U poslední, naší prvničky, Květušky, jsem měla největší obavy. Přeci jen měla rodit poprvé, nevěděla, co ji čeká… I u ní jsem s naprostou jistotou poznala, že se porod blíží. Když začala tlačit, věděla jsem, že to nebude snadný porod. Kůzle mělo malinko zvrácenou hlavu do strany a Květuška ho tedy nemohla porodit. Musela jsem proto polohu kůzlete v koze jemně napravit a pomoct jí. Obě jsme se u toho pořádně zapotily, ale vše proběhlo v pořádku a Květušce se jako jediné narodila kozička! Vymodlená kozička Dorotka zůstane u nás doma. Radost ale brzy vystřídal smutek. Květuška porodila ještě další kůzlátko drobounkého kozlíka, který byl bohužel nejspíš nedovyvinutý a i přes veškerou mou snahu to nezvládnul. Ale i toto je jedna stránka chovatelství a člověk se musí radovat z toho, co má.

Kůzlátka krásně rostou, skotačí a už začínají i pěkně rošťačit. Všechny naše kozy jsou skvělé mámy, a když už kůzlata zlobí moc, dokážou si je hravě postavit do latě. Škoda, že to tak neumím i já ? . Jsem na ty svoje kozí holky moc pyšná, zvládly to všechno na jedničku.

Jana Stránská