Harabiš má své životní motto Svět je malý a všechno souvisí se vším. I ono vpodstatě vystihuje okolnosti vzniku Valašského království. Myšlenka na jeho založení se vhlavě Harabiše zrodila právě vobdobí kolem Vánoc, které trávil dvakrát vcizině. Poprvé na Novém Zélandu, podruhé asi pět let nato, vKanadě. První zahraniční Vánoce prožil na přelomu roků 1992 až 1993 na Novém Zélandu. „Byly to zcela netradiční Vánoce. Štědrý den vyšel na fantastický letní den. Moře, do té doby rozbouřené, se uklidnilo. A já jsem stopoval při pobřeží, abych se dostal na jih,“ líčil své první zahraniční Vánoce Harabiš.

Řidič, který mu tenkrát zastavil, na sebe prozradil, že je novozélandský velvyslanec, a právě se vrací ze Shanghaie. „Jeli jsme asi pět hodin a on mi mezitím povyprávěl, že jeho pradědeček objevil na Zélandu zlato a založil město Charlestown. Nakonec mě pozval knim domů,“ pokračoval Harabiš.

Dojel až do Queenstownu. Tam se vydal na cestu od jezera, když 26. prosince narazil na karavan a u něj na lidi, kteří sice hovořili anglicky ale se zvláštním přízvukem. „Pozdravil jsem, oni mě pozvali. Byli to Češi, kteří emigrovali do Švédska,“ vzpomínal Harabiš, jenž si tyto netradiční Vánoce připomněl asi o osm let později. „Tehdy jsme dělali ve Stockholmu výstavu Zdeněk Burian a jeho svět. Na ambasádě mě najednou oslovili lidé a ptali se, odkud se známe. Byli to ti zkaravanu a ztoho setkání byli neskutečně nadšení,“ uvedl Harabiš.

Jak přiznal, nikdy nebyl založen materialisticky, i proto by asi stěží dokázal říci, jaký dárek mu kdy udělal největší radost. „Když se tak ohlédnu zpátky, tak asi právě ten Nový Zéland byl největším dárkem. Bylo to hodně intenzivní a moc mě to ovlivnilo. Vyzařovala tam taková zvláštní energie,“ poznamenal Harabiš a naznačil, že to, co tehdy zažil, se vposledních dnech vsouvislosti se sporem sBoleslavem Polívkou o značku Vlašské království ukázalo jako hodně zásadní. „Snad to ovlivnilo i rozhodnutí soudu,“ poznamenal.

Od roku 1997 kdy se začal pohybovat vcestovním ruchu Harabiš neměl normální Vánoce. „Nikdy nebyly oněmi svátky klidu. Člověk pořád něco dotahoval a pořád přemýšlel, co je třeba ještě udělat,“ vysvětlil Harabiš. Letos si ale konečně užije. „Odjíždíme spřáteli a jejich rodinami na deset dnů do Roháčů. Bereme lyže, běžky, jsou tam termální koupele, takže se moc těším, jak si konečně vyčistím hlavu,“ uzavřel zakladatel a správce Vlašského království.