Volby do sněmovny začínají za

Nahrávám odpočet ...
VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Harrachové zanechali významnou stopu

Novojičínsko – Jak Harrachové ke znaku přišli, tak se jmenovala akce, která se uskutečnila v sobotu 8. května v areálu zámku v Kuníně. O tom, že Harrrachové silně ovlivnili život v části Novojičínska svědčí následující řádky.

9.5.2010
SDÍLEJ:

Zámek a kostel v Kuníně. Ilustrační foto.Foto: Archiv/Deník

Významný šlechtický rod Harrachů pochází z česko-rakouského pomezí. Podle legendy jeho bájný předek Bertold bojoval ve vojsku císaře Fridricha Barbarossy u italského města Crema roku 1160 a jako první přelezl hradby tohoto dobývaného města. Z jeho bohaté výzdoby pštrosích per na přilbici zůstaly po lítém boji pouze tři péra a ty mu vděčný císař věnoval do znaku. Od této doby až doposud mají Harrachové ve svém znaku tři pštrosí péra v červeném poli vetknutá do zlatého jablka.

Prvním prokazatelným předkem rodu byl však jistý Bohuněk, žijící na počátku 14. století v Horních Rakousích. V Čechách až do počátku 18. století žili jejich příbuzní – Hřebenářové z Harrachu, kteří se označovali za bratrance této rodiny. Harrachové měli své majetky na obou stranách hranice: v Čechách i v Rakousku. Majetkový a společenský vzestup rodiny nastává od 16. století. Roku 1524 Harrachové získávají dolnorakouské panství Rohrau, které náleží rodu dodnes, jsou povýšeni do baronského stavu a roku 1627 do stavu hrabat. Rodina se rozvětvila do dvou linií: starší rakouské na zámku Rohrau, která vymírá v průběhu 19. století a mladší české nebo také jilemnické, která žije až do dnešních dnů.

Významným představitelem rodu byl pražský arcibiskup Arnošt Vojtěch z Harrachu (1598-1667), který na pražský stolec dosedl již ve svých 24 letech. Jeho bratr Otto Bedřich (1610-1639) byl zakladatelem vlastní české linie. Život této větve tehdy visel na vlásku, lépe řečeno spočíval na jeho jediném synovi Ferdinandu Bonaventurovi (1636-1706), vychovávaném svým strýcem arcibiskupem. Ferdinand Bonaventura získal řadu statků v Čechách, mezi nimi Jilemnici a udělal závratnou kariéru. Od mládí byl blízkým přítelem pozdějšího císaře Leopolda I. a část života prožil také jako císařský ambasador ve Španělsku. Svým synům připravil závratnou kariéru: nejstarší František Antonín (1665-1727) se stal salcburským arcibiskupem, nejmladší Jan Josef (1678-1764) jako přítel slavného prince Evžena Savojského to dotáhl až do hodnosti polního maršála a prezidenta dvorské válečné rady. Prostřední ze synů Alois Tomáš Raimund (1669-1742) se stal dokonce neapolským místokrálem, zakládá Harrachov ve východních Čechách a také sklářské podniky, jejichž výrobky putují do celé Evropy. Podobně jako otec i on a jeho nástupci jsou velkými mecenáši umění a sběrateli obrazů. Obrazová sbírka umístěná kdysi v rodovém paláci na vídeňském Freyungu a dnes na zámku v Rohrau náleží mezi nejvýznamnější soukromé sbírky starého umění na světě.

Tři generace Harrachů na Novojičínsku

Ze tří manželství hrabě Louis, jak se mu důvěrně říkalo, zanechal celkem patnáct dětí. Otcovým nástupcem se stal Bedřich August (1696-1749). První z generace Harrachů na Novojičínsku. Abychom se však nepletli – Novojičínsko navštívil spolu se svou manželkou pouze jedenkráte – v roce 1724 – o tom však později. Otec mu připravil skvělou partii. Za manželku mu byla vybrána princezna Eleonora, dcera nejmocnějšího a nejbohatšího rakouského aristokrata Antonína Floriána knížete z Liechtensteinu. Do manželství princezna přinesla skvělé věno a také dědictví po matce: malý zámek a panství v Kuníně na Novojičínsku. Otec musel mladého šlechtice častokráte krotit. Mladík převyšoval své vrstevníky svým rozhledem, bystrostí, výmluvností. Byl však často ironický, satyrický a měl velkou slabost pro něžné pohlaví. To poslední mu zůstalo po celý život. Talentu mladého muže si povšimnul samotný prince Evžen Savojský a vzal jej pod svou ochranu. Mladík začal být pověřován delikátními diplomatickými úkoly a vedl si znamenitě.

Poprvé a naposledy přicestoval manželský pár do Kunína o adventu roku 1724. Přivítala je zde malá nevzhledná tvrz a velká mrzutost, která byla příčinou jejich cesty až sem: na panství došlo k nebývalému probuzení nekatolického cítění, které zde po staletí doutnalo, lidé se scházeli v chalupách, lesích, kde četli ze starých nekatolických knih, zpívali písně. Následovalo tvrdé vyšetřování a postihy ze strany energického zámeckého správce Leopolda Bernarda Dittricha. To však mělo za příčinu, že se vzedmula ohromná vlna odporu ze strany poddaných a následovaly jejich útěky do hornolužického města Ochranova, podporované návštěvami tajných emisarů a především ženklavského rodáka Kristiána Davida… Emigranti z kunínského panství tvořili početně největší část příchozích do Ochranova. V onom roce 1724 hrabě Harrach osobně vedl vyšetřování svých poddaných. Následovaly přísné tresty, peněžní a také nucené práce na pevnostech. To však vlnu sbíhání nezastavilo, spíše naopak. Kunínští utečenci pak z Ochranova putují jako misionáři do celého světa: mezi indiány, eskymáky, hotentoty a stojí u počátků slavné tradice obnovené církve Moravských bratří.

Reakcí na zbíhání poddaných byla také rekatolizace ze strany majitelů panství. Aby povzbudili katolické cítění obyvatelů, rozhodli se manželé Harrachovi založit novou farnost přímo na území panství v Suchdole nad Odrou. Do této doby se příslušná farnost nacházela v Šenově u Nového Jičína. Ve prospěch založení fary intervenoval dokonce samotný papež s odkazem na vysoké postavení hraběte Harracha, který tenkráte působil jako císařský vyslanec u turínského dvora. Obydlí pro faráře pak Harrachové nechali postavit skutečně skvostné: jeho architektem nebyl nikdo menší než slavný Johann Lucas von Hildebrandt. Ten také v letech 1726-1734 doslova přebuduje malou tvrz v Kuníně na barokní zámek, který má odpovídajícím způsoben reprezentovat v oblasti význam a prestiž hraběcího rodu Harrachů. Trvalým sídlem manželů se však nikdy nestal. Svými úřady byl hrabě Harrach spojen s dalšími evropskými městy: nejprve jako vyslanec při říšském sněmu v Řezně, posléze jako nejvyšší hofmistr a později místodržící v Rakouském Nizozemí na dvoře v Bruselu. Zde se za ním po řece Rýnu plaví jeho manželka Eleonora a uprostřed Německa přímo na palubě lodi porodí dvojčata, chlapce, kterým se pak říká Rýnská hrabata. Veleúspěšný hrabě se však touží vrátit zpět do Vídně, po smrti otce se má ujmout řízení rakouských a českých statků. Také ve Vídni na hraběte čekají složité úkoly ve službách Marie Terezie. Ta má ve schopnosti hraběte takřka neomezenou důvěru. Jediný hrabě Harrach může přímo do očí panovnice říci i nepříjemné věci, může si to však dovolit: je prostě nenahraditelný. Ujímá se úřadu nejvyššího českého kancléře, následuje však roztržka s panovnicí, abdikace a odchod z Vídně na venkovské statky. Krátce na to hrabě náhle umírá a panovnice si sama klade za vinu jeho úmrtí.

Druhá generace

S manželkou Eleonorou zanechal po sobě velkou rodinu:měli celkem 16 dětí. Výchovy dětí se ujal bratr hraběte Ferdinand Bonaventura II., který složil úřad guvernéra v Miláně a spěchá do Vídně za rodinou zemřelého bratra. Byl skvělý národohospodář a to prokázal rovněž jako plnomocník svého synovce Xaviera na panství v Kuníně. Princezna Eleonora umírá ve Vídni roku 1757. Ještě rok předtím hodlala navštívit opět zámek v Kuníně, k tomu však patrně již nedošlo. Ostatně tento rok byly na panství ohromné a ničivé povodně. V kostele v Suchdole nechala princezna vybudovat nový hlavní oltář k poctě svaté Kateřiny, oltářní plátno namaloval věhlasný olomoucký malíř Handke a na vrcholu oltáře nechala princezna umístit svůj znak: znak rodiny Harrachů a Liechtensteinů.

Dědicem princezny se stal mladší ze synů, Rýnský hrabě Xavier (1732-1781). Otec jej nechal studovat na vídeňském Theresianu, připravoval jej patrně na dráhu diplomata, po smrti otce se však Xavier rozhodl pro dráhu vojáka. V době úmrtí matky se hrabě nacházel jako hejtman císařských granátníků v pruském zajetí, pak následovala velice strmá kariéra. Roku 1760 se vyznamenává v bitvě u Torgavy, je pod ním zastřelen kůň, hrabě je zraněn a panovnice jej vyznamenává malým křížem řádu Marie Terezie. O rok později se hrabě ožení s poslední ženskou členkou starobylého rakouského rodu Hohenemsů – hraběnkou Rebekou a o rok později se manželům narodí jediné dítě, hraběnka Walburga. Xavier je povýšen do hodnosti generála, polního podmaršála, císař mu daruje pěší pluk, roku 1781 však umírá náhle v Miláně jako vojenský velitel města a celé Lombardie. Také on zanechá svou stopu na Novojičínsku: na své náklady nechá vybudovat filiální kostel v Butovicích.

Generace třetí

Nejvýznamnější osobností, která spojila svůj život s Moravou a Novojičínskem byla jediná generálova dcera Marie Walburga (1762 - 1828). O této ženě bylo toho již mnoho napsáno. Shrňme krátce, že se jednalo o naprosto výjimečnou osobnost. V mládi přišla o svou rodinu, děti, rozpadlo se její manželství, velkou část svého života trpěla neléčitelnou krutou Pagetovou chorobou, která přivodila její ochrnutí. Svůj život pak zasvětila výchově a vzdělávání chudých a talentovaných dětí. Uchýlila se do zdí venkovského zámku v Kuníně, stranou rušného života, a založila zde jednu z nejlepších škol celého Rakouska. Mezi jejími žáky byl i pozdější Otec národa František Palacký. Letos je tomu právě 200 let, kdy hraběnka nechala v sousedství zámku položit základní kámen prostého farního kostela, který byl určen pro všechna vyznání. Její katolický kaplan a spolupracovník Johann Schreiber vytvoří zvláštní zpěvník a ten obsahuje písně z Ochranova! Sám ke svému jménu přidává další křestní jméno: Amos! Duch tolerance a náboženské či národnostní snášenlivosti na kunínském panství je naprosto jedinečný. Tato duchovní stopa rodiny Harrachů na Novojičínsku je prostě unikátní.

Zámek a fara mají významného tvůrce

Kunín, Suchdol nad Odrou – Zámek Kunín je dílem dvorního stavitele rodiny Harrachů Johanna Lucase von Hidebranta. Již málokdo ale ví, že dílem tohoto předního architekta je také katolická fara v Suchdole nad Odrou.

Johann Lucas von Hildebrandt (1668 - 1745), rodák z italského Janova a pevnostní stavitel přešel do služeb vojevůdce a mecenáše umění prince Evžena Savojského, který se stal jeho největším zaměstnavatelem. Žák Berniniho byl velkým soupeřem dalšího slavného stavitele Johanna Bernarda Fischera z Erlachu a od roku 1723 jeho nástupcem v úřadě vrchního císařského stavitele. Jeho patrně nejznámějším dílem je zahradní palác prince Evžena Savojského – zámek Belvedere ve Vídni a klášter v Göttweigu. Od roku 1703 působil celých 30 let také jako domácí stavitel rodiny hrabat z Harrachu. Jeho dílem byl mj. zahradní palác rodiny Harrachů na Ungarngasse ve Vídni či zámek Mirabell v Salcburku, postavený jako letní rezidence pro knížete arcibiskupa Františka Antonína hraběte Harracha. Zámek v Kuníně a budova katolické fary v Suchdole nad Odrou představují prostý venkovský styl Hildebrandtovy architektury. Zahradní průčelí zámku v Kuníně je jakousi variací a zmenšeninou průčelí paláce Mirabell. Svým výrazem má však zámek v Kuníně velice blízko k další významné Hildebrandtově stavbě: zámku Hof na hranici mezi Rakouskem a Maďarskem. Zámek byl postaven jako venkovské sídlo a místo odpočinku (tuskulum ruralis) pro prince Evžena Savojského a vznikal současně se zámkem v Kuníně. Další soudobou a reprezentativní stavbou Hildebrandta je biskupská rezidence v německém Würzburgu.

ZPRACOVAL: JAROSLAV ZEZULČÍK, KASTELÁN ZÁMKU KUNÍN

9.5.2010 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:
Vizualizace.
4

Nový Jičín se konečně dočká nových bytů

STUDÉNKA zvládla úvodní derby v sezoně, když novojičínské béčko (v bílo-modrém) srazila po výhře 7:1 a už ve středu ji čeká šlágr v Orlové.

Vedoucí Studénka v derby přejela mladé Ďábly

Chystáte se zítra ke svému lékaři? Nechoďte, bude zavřeno

Celkem 160 praktických lékařů pro dospělé ordinuje v okrese Ostrava. Pokud se ke svému praktikovi vydáte zítra (ve středu 18. října), budete mít smůlu. Bude mít zavřeno. Praktičtí lékaři totiž budou stávkovat.

Tatra brala s Bobry bod. Teď ji čeká v derby Nový Jičín

Druholigoví hokejisté Kopřivnice padli ve Valašském Meziříčí v prodloužení a už ve středu v 18 hodin hostí rozjetý Nový Jičín.  

Obránce kopřivnické Tatry Stříž: Na Švédsko i Francii budu rád vzpomínat

/ROZHOVOR/ Patnáct let. Tak dlouhou část kariéry strávil v zahraničí odchovanec Frýdku-Místku David Stříž, který před sezonou vyztužil defenzivu druholigové Kopřivnice. Zkušený zadák, kterému bude 8. listopadu 36 let, strávil sedm sezon ve druhé švédské lize, což následně trumfl osmiletým angažmá ve francouzském Štrasburku.

Tento týden představíme školáky ze ZŠ Komenského 68, Nový Jičín

Spolu se začátkem nového školního roku odstartoval ojedinělý projekt Deníku, který má ambice stát se stejně oblíbeným a úspěšným, jako jsou například Miminka - pravidelné série fotografií novorozeňat z českých porodnic.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení